Vlny Atlantiku omývají zalesněné břehy jihoamerického státečku Surinam. Jméno dostane po původních obyvatelích z hlubin temného středověku, kmeni Surinamů. Ty byste tu ale v dobách, kdy ke břehům přirazí roku 1499 španělská výprava Alonsa de Ojedy, hledali marně. Stačily je vytlačit další rozpínající se kmeny. 

Dnes tu na 163 270 kmšup2; žije necelý půlmilion obyvatel. Nad obchodem svých dávných předků se musejí dodnes uculovat. Jen si to představte – roku 1667 vymění Britové, kterým Surinam náleží coby kolonie, celý stát s Holanďany za jiné, úplně zapomenuté území Severní Ameriky. Tam, na východním pobřeží leží i osada Nový Amsterodam. Pořád netušíte, kde je pes zakopán? Inu, onen obchod zas tak výhodný nebyl. Surinam je v 17. století jen kus prales, místy přerušený skromnými políčky na ovoce. A tak je tomu s trochou nadsázky dodnes. Pěstuje se tu rýže, banány, citrusové plody, kokosové ořechy a chová se skot. A co Nový Amsterdam? Ten se přejmenuje na trochu známější jméno, které mu zůstane dodnes. Jmenuje se New York. 

^{Surinamské ministerstvo financí v hlavním městě Paramaribo}

V dnešních dnech nejlidnatější město Spojených států (žije tu téměř 8,5 milionu obyvatel) by sice po vyhlášení nezávislosti Britům mnoho výhod nepřineslo, ale i tak dokáží do té doby na obchodu řádně vydělat. Na to, že tu roku 1524 žilo odhadem na 5 000 indiánů jde o pěkný skok. A náš starý dobrý Surinam? Následky obchodu tu pociťují dodnes. Úředním jazykem je to tu totiž nizozemština, ale anglicky tu mluví také všichni. A ještě jeden úžasný poznatek o surinamských obyvatelích: Na čistého „Surinamce“ tu málem nenarazíte. Téměř 40procentní část tu tvoří Pákistánci a Indové, 32 procent surinamští Kreolové. A poměrně velká další část? Tu si mezi sebou dělí černoši, indiáni, Číňané a Nizozemci.