Všestranný písničkář, básník a sólový zpěvák skupiny The Doors. Do svých 27 let toho stačil hodně. Podkladové anály uvádějí 1600 publikovatelných stran textu. Skoro dennodenní psaní po dobu pěti let. Málo? S kapelou vkročil do hudebního světa někdy v roce 1965 v Los Angeles.
Zakládajícími členy The Doors byli hráč na klapky Ray Marzanek a právě zpěvák a básník Jim Morrison. Ray Marzanek jde za muzikou stále. Podívejte se, čím se Jim zabýval. Z některých jeho textů mám
„husinu“ pořád. On si s tím vrásky nedělal.
Konec
To je konec, skvělý příteli
Tohle je konec, můj jediný příteli, konec
Našich promyšlených plánů, konec
Naprosto všeho, konec
Žádná jistota, nebo překvapení, konec
Už nikdy víc ti nepohlédnu do očí
Dovedeš si představit, co přijde
Zcela bez hranic a svobodně
V zoufalé potřebě
Ruky nějakého cizince
V zoufalé zemi
Ztracen v římské nemilosti bolesti
A všechny děti jsou šílené
Čekají jen na letní déšť - jéééééééé
Na kraji města číhá nebezpečí
Jeď královskou cestou
Divoké scény ze života zlatokopů
Vydej se po dálnici na západ
Jeď na hadovi
Svez se na hadovi, až k jezeru
Prastarému jezeru
Had je dlouuuhý... sedm mil
Projeď se na hadovi
Je starý... a má chladnou kůži
Západ je nejlepší
Západ je nejlepšííí
Dostaň se tam a my zařídíme zbytek
Modrý autobuuus... nás volá
Modrýýý autobúúús... nás volá
Řidiči, kam nás to zavezeš?
Vrah procitl před úsvitem
Natáhl si boty
Nasadil tvář z prastaré obrazárny
A kráčel halou
Vešel do pokoje, kde žila jeho sestra
Aaá...
Pak vykonal návštěvu u svého bratra
A pak... kráčel dál halou
Došel ke dveřím
A nahlédl dovnitř
"Otče?"
"Co chceš, synu?"
"Chci tě zabít. Matko... tebe chci
VVVOOOPÍÍÍCHÁÁÁT!"
Holka, pojď sem a zkus to s námi
Holka, pojď a riskni to
Sjedeme se za modrým autobusem
Tak dělej, jejejééé!
Tak to je konec, skvěěělý příteli
Tohle je konec, můj jediný příteli
Nerad tě opouštím
Ale ty mě nikdy nebudeš následovat
Konec smíchu a příjemných lží
Konec nocí, kdy jsme se snažili zemřít
Tohle
Je
Ko-óóóooonnnéééééééééc
Jako by viděl svůj osud jasněji než cokoli jiného, než kdokoli jiný. To považujme za obecné konstatování. Konkrétní názor k textu ve mně trochu drhne. Na ploše, kde stojí proti sobě mužstva pozitiv a negativ, zafandím vždy tomu prvnímu.
Když to má trochu vypadat, texty plné pozitiv jsou těžší. Pokud stavíte na sdělitelné informaci a není to silně pocitové.
Nebudeme ukazovat na jednotlivé verše. Není třeba. Zkuste napsat podobně „černý“ text taky. Je to lehčí, než byste předpokládali. Daleko víc zde záleží na muzice, zda dokáže podtrhnout zvolená slova. Doors, pokud si vzpomínám, uměli vyplenit nejednu dívčí mysl právě svou prvoplánovou „skorobeznadějí“, potažmo rozervaností, vlastní celé generaci květinových dětí. Dávat ty holky potom dohromady nebylo na pět minut.
