Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Tiráž ...  Dnes je  neděle 7.6.2026, svátek má Iveta a Slavoj 

Hledej

Autorský web

U nosuRada pro optimismus aneb Mít svého Lukáška Tenkrát v májiTisíckrát pozdravujeme tebePánská volenkaPomsta


Nejčtenější za 14 dní

Zvláštní Ludvík Souček: bylo by mu stoKlepy a báchorky admirála MachorkyBýti hercem. Jest to kauf?52 historek, humor na hraně a jazyk, který se používáDědictví: Tiché sourozenecké křivdy pod povrchemMrzutá rybka? Humor a úžasně barevný oceánSvobodomyslné postřehy ze Světa knihy 2026Tankový prapor slaví 35 let: Porevoluční kinohit zůstává rekordmanemTarzan a Jane, oba nakresleni překrásněPovím-li Rómeo, musím říct Alfa XOXO a ASAPPřed válkou studovala architekturu, dnes zachraňuje psy z fronty


Spolupracujeme

Nabízíme mediální partnerství

www.alpress.cz

www.argo.cz

www.bioscop.cz

www.bontonfilm.cz

www.botanicka.cz

www.divadlodisk.cz

www.divadlonavinohradech.com

www.divadloviola.cz

www.dokoran.cz

www.epocha.cz

www.hostbrno.cz

www.jota.cz

www.knihykazda.cz

www.literarnistrom.cz

www.mestskadivadlaprazska.cz

www.ngprague.cz

www.supraphononline.cz

www.svandovodivadlo.cz


Poezie k hudbě XI. Především exilový básník – Ivan Wernisch

24.02.2010   Jaromír Komorous   Miniškola   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Poezie k hudbě XI. Především exilový básník – Ivan WernischUklízeč na petřínské rozhledně, betonář vyhnívacích nádrží na Trojském ostrově, ale především básník. Patří ke generaci, kterou spláchla normalizace. Drsně, nesmlouvavě. Jeho dílo tak vycházelo především v samizdatech a v exilových vydáních. Husák mu ukradl život. Ivan Wernisch patří přesto v Čechách k nejplodnějším autorům druhé poloviny 20. století.

Snad díky svým stigmatům vneseným sem před sedmdesátým rokem minulého století, neobyčejnou snovostí a imaginací své tvorby, můžeme zároveň dodat, že patří k nejkvalitnějším. Muzikanti na to přišli velmi brzy. Dřív to ani nešlo.


Souborného vydání jeho tvorby jsme se v Čechách mohli poprvé dočkat ve svazku brněnského nakladatelství Petrov v roce 2002 pod titulem Blbecká poezie. Vracel jsem se a vracím se k jeho básním znovu a znovu. Někdy nepatří k těm úplně snadným básníkům k pochopení. Obrazností tvorby, mnohdy nelogismy, slovními obraty jindy neviděnými. Cestu k posluchačům si ale našly. Jeho knihy vyšly v překladech v Německu, Itálii, Francii, na Ukrajině a v USA. Po jeho poezii sáhli muzikanti z Plastic People, Petr Skoumal, Mikoláš Chadima a pro mě především CK vokál. Ovšem největší tlak na hrudníček jsem zažil kdesi ve středních Čechách při produkci alternativní rockové party z Mělníku, jež se pyšní jménem Postižená oblast. Nasazením, masivním zvukem, výběrem textů. Podíváme se na jeden z nejkratších, ale známých, podepsaný naším dnešním protagonistou, zblízka. Legraci vynechává Wernisch často. Zde ale přímo programově.

                                               Když zhaslo slunce                                                                         

                                                     Když zhaslo slunce, bylo ještě líp.                                                               
                                                     Všemožným chlastem jsme se nalili,                                                           
                                                     chodili jsme a žvanili,                                                                
                                                     chrastilo listí, hulilo se z lip,                                                             
                                                     pod kterejma se pálily                                                               
                                                     nějaký hadry a nějaký kosti.                                                               
                                                     Blábolily se pitomosti                                                                
                                                     a vonělo to koncem léta.                                                               
                                                     Zmejlili jsme se. Byl konec světa. 

Závidím těm, kdo neví, o co šlo. Závidím starcům, po kterých to sklouzlo, embryům, kterým, když už chápala, to předložili později jako hotovou věc. O vydlabanou radost z hlav přišla generace roku 68. O tom není sporu. Až Ivan Wernisch to dokázal rozsvítit a přidat tomu publikovatelnou hodnotu. Zde silně naštvanou. Blbá životní zkušenost. 

Ale pojďme si všímat stavby písničky. Wernisch neváhá v první půli zvolit klasický obkročák, aby ho v druhé půli nahradil svázaným veršem hned navazujících řádků. To ale není to podstatné. Nejpůsobivější (a spojení s hudbou to ještě podepře) je zde zvukomalebnost 3. a 4. verše písně. Zkuste posadit za sebou 2 verše se shodným zvukovým efektem a rozdílným významem. Přes nelogismy, používané s oblibou, Wernisch se zde vzácně drží reálu. Ví proč. Je totiž víc jak potřebné, aby textu rozuměly i generace dnešní. Ty především. A příští jakbysmet.

                       

zdroj fotografií www.cs.wikipedia.org


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . Tiráž

Copyright © 2001 - 2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0477 s