Pocitově je jejich hudba, texty i osobnost zcela jinde. Donovan nikoho neburcuje, neupaluje očima, nekráká, zpívá, u aranží se drží zavedené formy, a to i po desetiletí. Proč je, cifix, v rozborech stavěn do blízkosti beat generation? Jeho texty jsou sladké. O větru, lásce, květinách. Hodně vzdálené „open realismu“ chlapů tvořících za mořem. Přes jeho nepopíratelné klady mám při poslechu jeho hudby neodbytný pocit „dvojího jištění“. Už jste viděli pána, jenž nosí kšandy i pásek? Ne? Tak tady jeden je.

Jeho písně neobsahují slogany v pravém slova smyslu. Jdou tvrdě za lyrikou, i když sdělení se v nich najde vždycky. Největší jeho přednost, jako u mnoha jiných ze stejného hnízda, vidím v autorském přednesu své tvorby, v přesvědčivosti, s jakou dokáže své písňové kvítí rozdávat. Jeho texty? Rozvinuté transparenty vzdávající hold něžnosti a kráse. 

                                                      Barvy

                                    Žlutá to je barva vlasů lásky mé 
                                    když ji vítr probouzí
                                    když ji vítr probouzí
                                    tenhle čas
                                    tenhle čas
                                    mám nejraděj
                                    Modrá to je barva mého nebe
                                    když se vítr probouzí
                                    když se vítr probouzí 
                                    tenhle čas
                                    tenhle čas
                                    mám nejraděj
                                    Zelená to je barva klasů kukuřičných
                                    když je vítr probouzí
                                    když je vítr probouzí
                                    tenhle čas
                                    tenhle čas
                                    mám nejraděj
                                    Kouzelná je chvíle kdy jsem dlouho sám
                                    a pak ji spatřím
                                    náhle spatřím
                                    tenhle čas
                                    tenhle čas
                                    mám nejraděj
                                    Svoboda to je slovo kterým neplýtvám
                                    bez pomyšlení
                                    bez pomyšlení
                                    na ten čas
                                    kdy jsem byl
                                    milován

Text jsem v tomto případě drze uzmul Janu Řepkovi, polovině folkového dua Nestíháme. Zde s ním najdete rozhovor: http://www.webmagazin.cz/index.php?stype=all&id=9694
Jeho překlad je adekvátní originálu a přebásnění hodné písňovému projevu. A my stíháme.

Všimněte se jiné záležitosti. Donovan nahodil syžet o barvách, ale vydržel jen u tří a rychle utekl k obecně platným axiomům, jako je samota a zejména svoboda. Pročpak asi? Protože potřeboval přeřadit, aby nenudil. Že ne? Tak zkuste napsat báseň či písňový text hodný toho označení a v délce podobné našemu vzorku obsahově vytrvat s jednou rychlostí. Do kopce toho moc nevyjedete. A zkuste to zazpívat lidem. Že se začnou bavit? No, nic jiného neříkám. Donovan si s tím poradil se ctí. Ale, nezpívám ho.

                 

_{Zdroj fotografií www.weimedia.org}