Dlouhý plášť, černé brýle...
13.02.2010
Jaromír Komorous
Hudba
… vybledlé epolety, bílá hůl. Na pódium hudebního klubu Vagón vystupuje pomalu a nejistě největší „šíbr“ večera, Zdeněk Podhůrský, aby představil akustickou podobu své kapely Underhill. Jenže už před ním se děly věci. Dramaturg Vagónu je poskládal v neděli 7. února takhle žánrově za sebou: jazz, jazzrock, folkrock. Dejte si něco a pojďte poslouchat. Bylo co.
Večer nastartovalo
Kokeš Jazz Trio. Kdo čekal jen tři chlapíky, spletl se. Přišlo jich víc. Už se nedá věřit ani jménu. Ach jo. Předvedli klasický mainstream. Jazzové standardy v zajímavém aranžmá. Z kapely muzikantsky vyčnívaly dechy. Zmíním ale jiný post. Baskytaru hrál
Pavel Mrázek. Vztyčený ukazovák především směrem ke zvukaři. Té basy bylo moc. Poměrně expresivní zpěv kytaristy přesvědčoval posluchače celý set, že jazz není o pohodě, ale o rozervanosti, naštěstí marně. Potlesk po každém sólu potvrdil, že večer roztlačili zdařile. Chyběly mi v kapele bicí, aspoň v té nejjemnější podobě. Tedy štětky a tak.
Představovat
Jurka Band je nošení dříví do lesa. Matadoři
Zdeněk Juračka a
Honza Doktor &Sulc. Používat v názvu band je srandisticky nadsazené. Juračkovy kytary a &Sulcovy klávesy jsou příliš skromné nástrojové obsazení na kapelový sound. Ale! Jejich pódiový duet se příjemně převaloval z nástroje na nástroj a kdo chtěl, slyšel, jak se proplétají hadi. Juračka má cit pro dynamiku jako málokdo u nás a &Sulc zase pro výbušnost, kterou přehrává až do crazy polohy, při které vzbudí úsměv i u publika. Takový je i jeho zpěv. Tato muzika má bavit a to se jí daří. Jistě, i nevěřícné zakroucení hlavou. Ale klubová scéna má eso.
Přišel jsem hlavně poslouchat Zdeňky. Tady jsou.
Zdeněk Podhůrský za mikrofonem a
Zdeněk Beran, kytarista a kapelník. Jedním slovem
Underhill. Unplugged verze Podhůrskému sedí. Je mu rozumět každé slovo z dost obsažných textů a publikum táhne minimálně k pobrukování. Ano, píseň
Jen ty a já patří k nejsilnějším. Krásný nástroj v ruce. Jeho herecká kreativita má také větší prostor. Kapela přizvala ke společnému hraní dvě Elišky. Tleskám. Jedna zpívá a druhá se činí na housle. Jejich až éterický vzhled zdobí Podhůrského z obou stran. Berry na akustickou kytaru předvádí kousky jak na elektriku. Celé podepřeno výborně nazvučenými bubny, zahranými ke všemu nesmírně citlivě k hudbě i slovu.
Až budete mít tenhle projekt na dosah, neváhejte. Chutné. Fakt. Doporučuji.
Zdroj toto www.flickr.com (Zdeněk Juračka v úvodníku); www.underhill.cz (kapela pod článkem)