Ten den slavila královna Viktorie šestasedmdesáté narozeniny a město Toronto uspořádalo na její počest velkolepý ohňostroj. Možná proto nikdo neslyšel ten výstřel, jímž byl zabit Amos Robinson. Černý boxer, který jen pár hodin před svou smrti knokautoval v ringu svého soupeře. I přesto bude mít zřejmě tentokrát policie s usvědčením pachatele snadnou práci. Protože Amosovu ženu Fannie přistihli nad mrtvolou jejího muže s pistolí v ruce a v zakrvácených šatech, navíc se ještě pokusila o útěk. Potřebuje někdo víc důkazů o její vině? Detektivu Murdochovi to ovšem, k velké nelibosti jeho šéfa, zase nestačí. Neboť na rozdíl od něj zná třetí Newtonův zákon.



Scénáristé epizody Knokaut kanadsko-britského seriálu Případy detektiva Murdocha  se tentorkátzaměřují hned na několik historických skutečností. Přestože rasová nenávist Toronta konce devatenáctého století nedosahovala rozměrů, k nimž se posléze dostaly Spojené státy, ani zde nemělo obyvatelstvo černé pleti na růžích ustláno. Není tedy divu, že ve společnosti, která černochům neumožňovala dostatečné vzdělání, končili mnozí v boxérském ringu. Bolestivá cesta k úctě i k bohatství ovšem nekončila vždycky happyendem a v případě Amose Robinsona je především na Murdochovi, aby neskončila hned tragédií dvojnásobnou. K prokázání neviny Amosovy manželky, podstrčili scénáristé bodrému detektivovi metodu „krevních stříkanců“.

Pravda je taková, že zatímco se většině z nás zvedá při pohledu na červenou záplavu žaludek, soudní znalec při podobné spoušti jásá. Význam „krevních stříkanců“ při vyšetřování zločinů je dokonce tak velký, že k jejich zkoumání existuje speciální vědní disciplína. Přestože první zkoumání krevních stop je zaznamenáno již v letech 1890, teprve moderní technologie a nové vědecké postupy umožňují jejich plnohodnotné využití v rámci současných kriminálních vyšetřování.

Stejně jako otisky prstů, také krevní stříkance jsou totiž zcela unikátní a žádné dva nevypadají nikdy stejně. Přesto, pozorováním jejich tvaru, velikosti jednotlivých kapének, úhlu dopadu a mnoha dalších faktorů, lze leccos vyvodit; kupříkladu úhel, pod kterým smrtící rána vešla do těla oběti anebo vzdálenost útočníka 

Experti v zásadě rozlišují několik typů krevních stop: skvrny vzniklé působením gravitace, odkapáváním z daného objektu, skvrny, jejichž přímým zdrojem je otevřená rána a nakonec ty, jež vznikly kontaktem se zakrváceným objektem. Není bez zajímavosti, že kromě skvrn vyšetřovatelé vyhodnocují také „prázdnotu“-tedy místa, na nichž by krev podle předpokladů být měla a přesto není. Taková krev pak zpravidla bývá k zastižení na těle samotného vraha anebo jiného pohyblivého spolupachatele.

Přestože detektivové v kriminálních seriálech ze současnosti nezřídka „ledabyle“ pohlédnou a je jim rázem vše jasné, jasno zjevně nebylo ještě v padesátých letech dvacátého století, kdy Kanaďan Samuel Sheppard čelil obvinění z vraždy vlastní manželky a posléze doživotnímu želáři. Měl štěstí. O devět let později dopomohl doktor Kirk k jeho propuštění použitím metody krevních stříkanců.

Metoda krevních stříkanců plní svou nezastupitelnou funkci také dnes. Zadáním patřičných dat do počítačového programu BlackTrack mohou kriminalisté získat rekonstrukci trajektorie vypáleného náboje. Zajímá-li vás, jak podobná rekonstrukce probíhala v době, kdy pještě očítače patřily do světa science fiction, William Murdoch bude vaším vděčným průvodcem.

Případy detektiva Murdocha-Knokaut
25.2.2010/ČT1 20:00

Chcete vědět víc? Sledujte Případy detektiva Murdocha také na Facebooku!
http://www.facebook.com/#!/group.php?gid=354516705596&ref=ts

 
foto: Grenada media