Britský prozik a dramatik Michael Frayn (foto v závěru článku) se u nás nejprve představil jako autor divadelních her (např. Divadlo v Celetné uvádí jeho hru
Kodaň, v Městském divadle v Broumově zase zaujala jeho komedie
Bez roucha). Nyní se k čtenářům dostává jeho
román PO HLAVĚ (vydalo nakladatelsví Ladislav Horáček - Paseka). Zavede čtenáře na anglický venkov, kam se uchýlí rodina filozofa Martina Claye se ženou Kate a maličkou dcerkou Tildou. Oba by se rádi v klidu zabývali napsání knihy ve svém oboru - ona je historičkou umění (specialistkou na Nizozemsko 15. století), on vážený filozof se zaměřením na ikonologii. Když je jejich venkovský soused Tony Churt, majitel zanedbaného panství Upwood, pozve na návštěvu, nejde o společenskou povinnost, ale o začátek dramatu. Spolu s několika obrazy, které chce zchudlý Churt prodat, si všimne Martin také jednoho zastrčeného obrázku, který má vzadu jméno neznámého malíře Vrancze a dataci kolem roku 1600.
Zaprášený obrázek rozbouří Martinovu krev. Podle jeho názoru by mohlo jít o dosud neznámý a nikde neevidovaný obraz nizozemského malíře Pietera Bruegela (1525-1569) z cyklu Roční období. Jak rychle se může v člověku probudit touha - jak po vlatnictví světu neznámého obrazu, ležícího zastrčeného v koutě chátrajícího sídla, tak po uznání za jeho objev, což by mohlo mít silný vliv na jeho další kariéru. Rozpolcený Martin začne navštěvovat muze a knihovny a snaží se nastudovat co nejvíce o životě a díle malíře Bruegela. Zároveň ale spřádá plány,
jak se obrazu zmocnit, neupozornit vlastníka na svůj zájem a získat obraz pokud možno za cenu, kterou by si mohl dovolit.
Až posud se román nese v duchu klasického vyprávění, i když si autor neodpustí několik poučení, třeba o tom, jaký je rozdíl mezi ikonologií a ikonografií či proč se malíř Breugel podpisuje bez "h" ve jméně na rozdíl od svých prvních děl i na rozdíl od svých potomků. Tahle románová linie má pochopitelně své gradace,
Martin střídá pochyby s jistotou, nedůvěřuje ani vlastní ženě a snaží se do intrik zaplést sousedovu ženu. Vše vrcholí v duchu klasického thrilleru...
Jenže
Bryunův román má několik dalších vrstev, jimiž se čtenář thrillerového děje musí někdy s obtížemi prokousat. Ale tady zpozorní jiný čtenář - historik či kunststorik. Martinovo pátrání v knihovných, muzeích a galeriích je podrobně dokumentováno a
tak se můžete ponořit do &Spanělska 16. století zmítaného církevními válkami - do doby, kdy Bruegel žil a tvořil. A k tomu najdete
nespočetně podrobností o jeho životě a díle, ať už o známých částech cyklu
Roční období, tak i o detailech dalších děl - třeba
Klanění Tří králů, Nesení kříže či
Obrácení svatého Pavla. Stále osciluje otázka: Má Martin pravdu, dokáže jeho pátrání, že jde opravdu o neznámého Bruegela? Mají či nemají pravdu četní autoři, které Tony čte a Frayn cituje i když si často zásadně odporují? Tato část je skutečně něco jako
"detektivka pro kunsthistoriky" a myslím si, že každý zájemce o umění si ji s chutí přečte.
Až posud je Fryunův román
intelektuální četbou napsanou brilantně a dovedně. Autor musel prostudovat obrovské množství materiálů a svojí erudicí nijak nešetří. Prokomponování obou vrstev románu je zdařilé a drží čtenáře ve dvojím napětí - jak dopadne prodej ostatních obrazů a zda se podaří světu objevit nového Bruegela a v pátrání, zda skutečně o Bruegelovo dílo jde a jaké významy mohou mít různé detaily a symboly na jeho obrazech. Řekl bych mimořádně seriózní kniha, jakých na našem trhu není mnoho.
Když se ale dostanu k pasáži, kdy se Martin snaží prodat jeden z obrazů z Upwoodu (konkrétně Giordanovu "Helenu"), čtu jeho strategii a pak podivné finanční transakce, které podstupuje (a nad nimiž by kroutil hlavou i zkušený finanční odborník) najednou se mi neodbytně vsouvá do hlavy myšlenka,
zda si s námi autor nezahrává ještě nějakou jinou hru. Zda si z nás tak trochu nedělá legraci (tu si vzpomenu že Frayn je autorem především komedií). Zda se za celým složitým pátrání po detailech Bruegelových obrazů a "hledáním poutníčka" neskrývá trochu
nadhledu nad mnohdy celoživotním slíděním znalců umění po drobných detailech, které před nimi nikdo neobjevil a nad snahou proslavit se na tomto poli? Napadá mně i kacířská myšlenka zda obrovské množství citací, jimiž nás Freun zahrnuje (a které máte tendenci hledat na konci knihy v "Použité literatuře") je skutečně autentických?
Nestrká autor románu PO HLAVĚ čtenářům hlavu do vosího hnízda? Ale to už je na čtenářích. Možná se dočkáme odborného posouzení Fryunova rozboru.
Je dobře, že Fryunova kniha česky vyšla v kvalitním překladu Zory Wolfové. Dokáže zároveň pobavit (svým dějem a intrikami) i poučit - o dějinách, umění i jeho symbolice ale také o morálce a lidském usilování. Dává také řadu podnětů k přemýšlení. A to není málo. Foto: paseka.cz, ctsmith.co.uk
*************************************
Michael Frayn: PO HLAVĚ
nakladatelství Ladislav Horáček - Paseka, Praha a Litomyšl, 2009,
z anglického originálu HEADLONG přeložila Zora Wolfová