Tři básničky ze sbírky Místo pro básníka

Jak se ničí upír, ví dnes každý. Je to tak notoricky známé, až je to trapné. Chápou to i malé děti. Méně je známo, že se vyskytuje i neobvyklá metoda. Upíra zmenšíte - a uvězníte v láhvi.
Vtip? Trochu. Když se ale zaberete do studia téhle mytologie, posléze zjistíte, že se vampýři zmenšují sami. Jsou to ale letmé zmínky a vždy se sype od toho. Pryč. Proč, je jasné: upír jako trpaslík se stává směšným.

Cirkus, kde neplatíš vstupné, ale odejíti nelze......

Báseň ze sbírky Místo pro básníka

Vize, že bych investoval do hokejového týmu, je mi vzdálená (vypráví hrdina této povídky). Ale je to chyba. Následkem té chyby se vlastně nikdy nedovím, jak bych se choval jako manažer anebo i kouč. Zvládl bych - například - vychvalovat vlastní klub do nebe, i když neválí?
Ne, to nezažiju. Leda... Leda si věc představit.
Jako situaci, kdy mě (mého hrdinu) zaskočí půvabná televizní reportérka, nebudu s to ji vypoklonkovat a... své kluky budu hájit, i když vážně nemají své dny.
Reportérka: „Minulá sezóna byla pro vás přímo katastrofa!“

Je to jako samovývoj a možná by věc lépe komentoval nějaký Noam Chomsky! Systém, a může to být stát, v určitém momentu začne uvnitř sebe trpět struktury, které ho udržují v chodu. Jako dobrý příklad mi připadá mazáctví na socialistické vojně; ale ne každý a zvláště ne ten, kdo systém uvnitř Československé lidové armády nezakusil na vlastní kůži, pochopí.

Báseň ze sbírky Místo pro básníka

Když jsem já… byl tenkrát kluk, jak zpívá Karel, rád jsem psal… a kreslil… obrázkové seriály nevalné výtvarné úrovně… a krvavé povídky. Většinou dosud existují a někdy se něčím inspiruji, ale vše nemám. Něco málo vzala voda. Buď mi to ukradli (v kupé vlaku stále vidím svou žlutou, válcovitou tašku, od které jsem neprozřetelně odběhl pro lístek), nebo jsem ony ohmatané poztrácel ve školách. Některá veledíla jsem destruoval osobně a nevratně, nemilosrdně: prachsprostým upálením ve sklepním kotli na uhlí (zatímco dnes topíme plynem).

Zimní báseň ze sbírky Místo pro básníka

Čím dál více lidí využívá umělou inteligenci k tvoření. Autoři se začínají bát, že příběhy vytvořené AI převálcují knihy vytvořené lidmi. Studie vědců (odkaz viz níže) však ukazuje, že AI pomůže pouze v případě, že potřebujeme k tvorbě nějak nakopnout, poskytne nám impuls, začátek. Využití se tak nabízí především pro méně kreativní jedince. AI ovšem na rozdíl od člověka neumí - minimálně zatím - vytvořit vlastní originální dílo; vychází jen z těch, které sama zná.

Spojení meditací a tvůrčího psaní přináší nebývalý zdroj kreativní energie, která nemá hranice. Důležitý je svobodný prostor sebevyjádření a radost ze psaní, objevování sama sebe a otevření nekonečných prostorů mysli a fantazie. Při meditaci zklidníte svou roztěkanou mysl a otevřete se novým nápadům, doslova otevřete dveře do jiných dimenzí.