Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Romové na Slovensku rabují, kdo za to může?
Úvodník: Slovenští Romové se vydali do ulic. Ovšem ne s transparenty, jak by to pravděpodobně učinila většina „gádžů“, ale s kameny, výhružkami a pěstmi. Rabují a jsou skálopevně přesvědčeni, že jsou v právu. Důvodem jejich zběsilých útoků na obchody s potravinami je velké snížení sociálních dávek, na kterých je většina romských rodin závislá.
„Rabujeme, protože máme hlad. Pokud to nepomůže, budeme zabíjet. A bude to vina těch, kteří nás k tomu donutili“, řekl na kameru jeden slovenský Rom.
Situace vůbec není jednoduchá ani jednoznačná. Pojďme se na to podívat trochu blíž.
Článek: První úhel pohledu
Jsem Rom, mám rodinu a chci pracovat.
Od dětství jsem vyřazen ze společnosti bílých dětí. Nikdo si se mnou nechce hrát. Když přijdu do obchodu, prodavačky mě hlídají, jestli nekradu. I když se vyučím, nikdo mě nechce zaměstnat. Zpočátku se snažím nějakou práci sehnat. Chci pracovat, ale nemám šanci. Jsem ČERNÝ. Je to jako cejch.
Druhý úhel pohledu
Jsem Rom a nenávidím bílé. Dostávám sociální dávky, ale nestačí mi. Bílí mají všechno a já nic. Ani mě nenapadne, že kdybych pracoval, mohl bych mít to co oni. Připadá mi to nespravedlivé. Budu krást. Chci mít také to co mají oni. Nadávají mi do špinavých Cikánů. Kradu, přepadám a ve vězení jsem stejně často jako na svobodě. Nijak zvlášť se neliším od svých bratrů. Pokud mi bílí nedají to, co chci, vezmu si to sám. Jsem přece také člověk.
Třetí úhel pohledu.
Jsem průměrný český občan a jsem rasista. Romové nepracují, neposílají své děti do školy, využívají sociální dávky a tím celou společnost. Globalizuji , leckdy jsem nespravedlivý stejně jako spousta lidí okolo mě. Roma bych nikdy nezaměstnal. Kdyby chodila moje dcera s Romem, dostal bych infarkt a kdyby se moje dítě školou povinné kamarádilo s romskými dětmi, zavřel bych ho doma. Když potkám skupinku Romů, raději přejdu na druhý chodník.
Nepůjdu na koupaliště, kde se koupou Romové, štítil bych se. Nepodám Romovi ruku. Když si otevřu hospodu nebo diskotéku, černí tam nesmí. Skrývám se pod „klubové karty“ nutné ke vstupu, které dám jen bílým. Nejraději bych všechny Romy vystěhoval.
Čtvrtý úhel pohledu
Jsem Čech, jsem bílý a urputně se bráním rasismu. Snažím se o jeho vymýcení ze společnosti, protože se mi zdá, že v 21.století nemá místo. K Romům se snažím chovat stejně jako k ostatním lidem okolo mě. Někdy se mi to podaří a získám přítele. Jindy ne a přijdu o peněženku. To se mi ale může stát i mezi Čechy, Vietnamci nebo Němci. Chování Romů před ostatními omlouvám a snažím se být spravedlivý. Jsem jeden z mála a jsem ostatním za blbce.
Úhlů pohledů je jistě mnohem víc, ale tyhle čtyři se mi zdají pro naši současnou společnost typické. Ať tak či tak, nemáme se rádi. Bílí nemají rádi Romy a stejná nenávist panuje i mezi Romy vůči bílým. Přesto ale spolu musíme žít a musíme spolu vycházet. Někdy stačí, jen se vcítit to pocitů druhé strany a komunikace přestane váznout. Musí však být snaha na obou stranách a to není lehké.
A proč vlastně na Slovensku Romové pustoší a rabují? Může za to drastické snížení sociálních dávek. Pro vaši představu, rodina se šesti dětmi od dvou do dvanácti let, rodiče jsou nezaměstnaní. V České republice má taková rodina nárok na více než 27tisíc Kč. Na Slovensku je to dvacet tisíc méně, tedy něco kolem sedmi 7tisíc Kč. To už je pořádný rozdíl, že? I u nás se připravují určitá omezení v sociální oblasti. Nárok na přídavky na dítě by měli mít jen v té rodině, kde dítě dodržuje povinnou školní docházku. Konečně krok kupředu. Ale i tak je rozdíl mezi sociálními dávkami v Čechách a na Slovensku opravdu propastný. Situace s největší pravděpodobností povede k tomu, že se Romové ze Slovenska budou snažit přemístit jinam. Pro začátek třeba do Čech.
Jak je přijmeme?
01.03.2004 - Markéta Karešová