Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Staňte se obyčejnými a bude vám hej!
Úvodník: Slogany vedle jejich mastodontích obličejů nás obkličují a kampaň začíná působit: už jsem se rozhodl, půjdu do sebe a stanu se obyčejným člověkem! Protože spolu s oranžovými to tu vyhrají právě ti obyčejní, běda jak bude nějaký hrdopýšek chtít vyčnívat, tomu skrouhnou hřebínek. Příkaz dne: Všichni jste obyčejní.
Článek: Všichni jste obyčejní a musíme vám to připomínat, abyste nás neobyčejné měli rádi... Knížata billboardů takové voliče potřebují a tak vykřesali nový druh „člověk obyčejný.“ Ale dokážou jej vůbec popsat? Pravda, také jsem sahal po tom adjektivu, kdykoli jsem listoval ve společenských vrstvách vhodné synonymum k člověku bez přístupu ke kanálům moci, takzvaně k člověku ne-mocnému. Nakonec proč ne? Vkořeněná představa o společenských kastách opravňuje vidět dějiny jako symbiózu „obyčejných“ a „mocných“, sice poněkud jiskřivou a promnutou střelným prachem, ale přece účinnou symbiózu. Připsal jsem tedy „obyčejní lidé“, ale ne bez odporu: nemohl jsem se zbavit pocitu, že štítkem obyčejnosti šmahem zahlazuji originální vlastnosti v každém z nás.
Po zhlédnutí billboardů už to beru jako jednorázové podcenění a masovou křivdu. Ani člověka, který sám má svou obyčejnost za nejvyšší ctnost (zpravidla vymezuje-li se proti nadmuté honoraci), bych v tom nemohl bez výhrady podpořit. Ale právě těch, kteří se cítí na tento způsob obyčejnými, jsou hotové zástupy. Chytrá strana ví, jak množství osloví.
Sloganové nálety u mě vyvolaly potřebu každého si na potkání přeměřit, zda je dostatečně obyčejný. Zahajuji soukromý průzkum s využitím zvýšené pozice prvního patra a nedávno umytých oken. Vida - sousedka vyšla na zápraží zavlažit muškáty, utrhla se právě od plotny s rozdělanou pečínkou, v jedné ruce konvičku, druhou mastnou ještě otírá do zástěry. Ta bude obyčejná, ta projde. Soused uchopil jezevčíka a otevírá branku před čumákem své škodovky, vrací se z práce jako obyčejně, mohl bych si podle něj nařizovat hodinky – ten bude dostatečně obyčejný, ten projde. Brána obyčejnosti možná propustí i další sousedy, na nichž shledávám málo zvláštností. Pravda, paní &Smídová kouří jako Prunéřov, ale obyčejnosti se to ve stále kuřáckých Čechách nevymyká. Také projde. Stejně jako podmračená samotářka Ester, ta sice zůstává pannou i po třicítce, ale v době nepřející závazkům tomu ještě neříkám rarita. Také se může těšit z obyčejnosti. První výmyk z kruhu obyčeje znamená můj drobný soused čtyřicátník. Všude běhá za svým milovaným psíčkem, takže jsem jej nikdy nezastihl při běžné chůzi. A jak psíček capá vždy napřed, připomínají oba zvláštní spřežení a postrach chodníků a přitom mi zrovna obyčejní nepřipadají. Tomu pánu ani psíkovi by na oranžových růžích neustlali. A co náš městský žebrák Vaňous? Svými přesuny vykresluje vějíř vybíhající paprsky od nádražní budovy do sadů, takže jej zákazníci drah pomalu začali slušně zdravit. Jestlipak ten jen obyčejný? Oranžoví mu na zimu nedarují ani nitku z kabátu solidarity. Možná ještě bude obyčejná ta paní v pekárně, podle jejíž předběžně nabručené tváře v roubení ondulace by mohli odlévat masku do antické tragédie, nebo paní Holečková, která je obyčejně upovídaná a kolikrát mě chytila rybičku na konverzační udičku, nešel-li jsem dost rychle pod jejími okny věčně otevřenými (kvůli nahazování udiček). Ale tím se vzorek vhodných voličů sociální oranžády, aspoň v mém dohledu, vyčerpává.
Vypadá to, že si nevzpomenu na dost obyčejných lidí, na každém se vyjeví neladný cíp svérázu. Sám asi nejsem kvalitní přísadou do politické oranžády. Na obyčejnost neznám posilovací cviky, ani žádné brožury s návodem uliční podstrkávači nenabízejí. Nevadí. Ostatně obyčejnost považuji jen za jednu ze škály možností, jak o sobě smýšlet, zač se považovat, ale zvnějšku nám ji nikdo nemůže jen tak přiklepnout, ani největší politická strana. Ačkoli věřím, že v obklíčení oněch billboardů, jež se na nás div nepřekotí, kolik je váženosti v jejich , si mnozí rádi přiznají, že jsou přece obyčejní, protože jim po volbách přece bude hej. Ale nejsou to jen obyčejné předvolební sliby?
ikonka www.ascczech.cz;
27.04.2010 - Aleš Misař