Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Rabuji, rabuješ, rabujeme
Úvodník: Slovenská vláda by si zasloužila medaili za to, jakou progresivní sociální politiku nastolila. Zatímco my v Čechách tápeme v jakési pseudokomunistické sociální struktuře, naši sousedé dali jasně najevo, že peníze od státu si zaslouží jen ti, kteří něco chtějí dělat a něco vytvářet a tak razantně ubrali ze sociálních dávek a nabídli všem, kteří budou aktivně hledat práci, či pomáhat v nějaké nadaci a podílet se na veřejnoprospěšných činnostech, tzv. aktivační příspěvek, díky němuž se dostanou na stejnou úroveň dávek jako před reformou.
Článek: To byla ale voda na mlýn východoslovenských Romů. Ti už zapomněli, co je to pracovat, nebo se to nikdy nenaučili a tak vyrazili do boje a ne do boje ledajakého. V rámci bitky za spravedlnost okradli své spoluobčany bílé pleti, jež si na chleba vezdejší musí vydělat prací. Tisk tyto výpady nazval rabováním a tak nějak padly hranice morálky, kterou šli se zbraní ruce hájit policisté a vojáci. Nicméně vývoj situace ukazuje, že budou snad romské matky zlodějky puštěny na svobodu a řada viníků zůstane nepotrestána.
Zajímavé také je, že zatímco Romové do televizních kamer křičeli, že jejich děti nemají, co jíst, kradli především cigarety a alkohol. Mám se tedy domnívat, že Romové dětem vaří rumový vývar z cigaret? Dalším argumentem Romů bylo, že nemají práci a nikdo jim ji nechce dát. Na Slovensku stejně jako v Čechách existuje řada nadací a sdružení věnujících problematice romské menšiny, proč Romové nejdou tedy do těchto neziskových organizací pomoci, vždyť by dostali onen aktivační příspěvek a tím pádem by dosáhli stejných peněz jako dříve, nebo proč se Romové nedohodnou ze starosty obcí a nejdou udržovat veřejnou zeleň, čistotu chodníků a silnic? Nemyslím si, že by jim kdokoliv v podobných aktivitách bránil. Bohužel někteří Romové si zvykli dostat vše zadarmo a tak se jim těžko zvyká na to, že když něco od společnosti žádají, měli by do ní na oplátku něčím přispět.
Možná to vyzní podivně, ale největší chyba byla asi zákaz kočování, čímž Romové přišli o tradiční způsob života. Přitom na světě se i dnes nachází řada kočujících národů, které neopouští svůj životní styl po staletí. Přesadili jsme Romy ze svobodného prostředí do panelových domů a začali jim přikazovat a učit je, jak žít.
Ovšem stalo se a jak se ukázalo a stále ukazuje, najdou se přímo skupiny Romů, jenž se dodnes nezadaptovaly a mají problémy dokonce své děti posílat i do školy. Co s takovými lidmi a rodiči, své zvyky přenesou na děti a ty na svoje děti a tak tu bude stále existovat nepřizpůsobitelná menšina.
Na slovenské vládě mě mrzí jedna věc a to, že si svou reformu nedokáží obhájit a v mnoha případech Romům ustupují, místo toho, aby jim jasně zopakovali, že dokud se nezapojí do společensko-pracovního života, nemohou čekat žádnou pomoc od nikoho. Prostě jako by se Romů báli.
Nelze ale házet všechny Romy do jednoho pytle, určitá část Romů chodí do práce a žije stejně jako většina jejich bílých spoluobčanů. Pochopitelně chování rabujících Romů pak vrhá špatné světlo na celou menšinu a je pro zbylé a slušné Romy přítěží a špatnou vizitkou. Nelze se pak divit, že některé firmy následně odmítají Romy zaměstnat. Je to tak trochu začarovaný kruh.
Moc bych si přála, aby naše vláda vyvodila z událostí na Slovensku nějaké důsledky a přijala taková opatření, pomocí nichž efektivně vyřeší systém sociálních dávek podobně jako u našich sousedů. Jak ale pozoruji vládu pod taktovkou premiéra Špidly, začne tuto věc řešit tzv. „za pět minut dvanáct“, nebo až už bude vyloženě pozdě. Romů, kteří chtějí pracovat, se bát nemusíme, ale měli bychom být na pozoru před těmi, jenž chtějí jen zneužívat náš dosti liberální sociální systém.
03.03.2004 - Martina Bittnerová