Takový stůl je říše pro sebe. Státní útvar většinou do obdélníku, ale známe i jiné, oválné nebo tvaru futuristického jako slza ukápnutá do laku. Artuš nedal dopustit na kulatý. Stůl má svůj původ a historii. A také důstojnost. Když v chalupě hořelo, zachraňovali tento kus nábytku dříve než dobytek s vědomím, že na stole stává pospolitost rodiny. Má tu výsadu, že se do jeho středu pokládala polévka, když se z ní ještě kouřilo. Kromě toho slouží jako dřevěná kronika. Ta se píše nechtěně. Různé skvrny od vína a zářezy bajonetů jsou jejími záznamy. Někdo starší z rodiny pak může jezdit prstem po desce a číst překvapenému hostu. Tuhle skvrnu od čaje ulila dcera, když ji Kuba požádal o ruku, tyhle krápance od vína má na svědomí tatínek, který vyprskl v odpovědi na tu troufalost. A tak dále.
Zaměřím se nyní na pracovní stoly. Ty přímo volají po tom, abyste na nich nastolili nějaký režim. Před majitelem prostírá se volba vyhrocená do dvou pólů, nežli začne vytyčenou oblast osídlovat. Buď naprostá anarchie, nebo úhledný řád. Prvé hodí se více pro umělce psací povahy, kteří zaryti do tvorby, nevnímají, kam co odkládají, ale zato neomylně a poslepu lapí tužku na místě, kde ji před půlhodinou upustili. Říká se tomu organizovaný nepořádek. Jen jeho původce ví, kde co hledat. Běda ale, jak tuto schopnost bordelmistr postrádá! Stráví pak drahé chvíle rozčilováním, kde co je, přehrabuje hromádky tužek, hledaje tu jednu píšící a zbytečně mnoho energie padne mimo úrodnou půdu.
Pořádník-totalitář by si toto nervování rád ušetřil, nesnese pohled na mlhovinu kancelářského chaosu, a bývá tak postaven před jiné problémy. Ne, že by pisátkům přímo vyznačoval parkovací místo bílou čárou, ale třeba je rovná podle pravítka, seskupuje do vojenských útvarů a staví před ně zvláštní kus, gumu nebo ořezávátko, jako velitele roty. Občas dozdobí kružítkem a úhloměrem. Naskýtá se tu i prostor pro jakousi nepěknou kastaci. Slabé propisky s vyžilým inkoustem, určené spíše pro stav nouze nebo na vypůjčení návštěvě z finančního úřadu, jsou nahromaděny v plechovce. Favoritky se pyšně nesou ve stojánku, VIP mají své apartmá v pouzdře. Své ghetto mají pastelky, fixy, tuše a rydla. Sám zde učiním doznání, že jsem byl abnormální pořádník, protože ani mrtvé propisky jsem nevyhazoval, ale pohřbíval; ukládal jsem vyhaslé trupy za vitrínu a opatřoval je náhrobním štítkem s datem zakoupení i vyschnutí.
Ještě náročnější podmínky nastávají, spravuje-li někdo dva a více stolů v jedné místnosti. Předměty podléhají fluktuaci, přenášíte je ze stolu na stůl, ani o tom nevíte a nikdy nenajdete oblíbenou tužku u stolu, který právě okupujete.
Řád a disciplína na pracovním stole nejsou životní nutností; těžko proti vám povstanou kancelářské potřeby (ač by mnohdy měly důvod – hrubé zacházení nebo předčasné vyhazovy bez pokusu pořídit náhradní náplň). Možná ji ale potřebujete vy, milí vladaři svých pokojových polí. Stůl jakéhokoli tvaru i rozlohy, vzoru a materiálu je přímým obrázkem vaší náklonnosti k řádu či neladu. Nepodceňujte poměry na svém stole, nenápadně o vás prozradí, jaký byste byl hospodář nejen v perské říši a bylo by škoda kvůli nepořádku přijít o královnu svého srdce! Ale to už jsem nastolil trochu jiné téma.
Ikonka: typepad.com