Neděle 17.30. Na nosiči v závěsných brašnách proviant a nezbytnosti k pobytu venku na tři dny. Lidi jezdí domů. Vidina večeru pod širákem mě stimuluje k tomu, abych už posté prostudoval mapu. Ale je to jasné. Z letní Železné Rudy jižně k bývalé rotě
Debrník. Vlevo do kopce na červeně značenou cestu a
davaj. 8 km poctivého stoupání. Ale stojí za to. Nejvýše položené jezero na
&Sumavce.
Laka. Ve výšce 1336 m nad ním
Lackaberg, kopec, na který jsme koukali z protějšího Pancíře skoro celý život jako na zakázané ovoce. Dnešní cíl. Travou tlačím kolo na protější břeh stranou turistických dálnic. Nával stejně nehrozí.
nevynechat (kde vlastně jsou, mají v tom trochu zmatek). Chvíli přemýšlím, co s tím Smetana dokázal udělat. Nic naplat, dál. Čeká mě rozhodně nejvyšší kopec dneška. Tuším, že se jmenuje Stráž, podle budíků nějakých 1260m. Předjíždím pod vrcholem souputníky, jež přestalo bavit jet a raději svá kola vedou. Na rozcestí k bývalé Bučině už sjíždím z kopce. Pokračuji na nádherné Knížecí pláně. Uléhám do trávy a kochám se. Počasí dovoluje téměř hodinovou pauzu. Dopřávám si ji s vědomím, že rubat už dnes moc nebudu. Hodiny nehlídám. V srpnu jsou ještě dlouhé dny. Do sedel! Až do Strážného skoro nešlápnu. Prokutám se městečkem, chvíli po silnici přes nějaký kopeček k Hnilišti a odbočuji doprava do lesa. Zase z kopce! Skoro nuda. Možná 
nějaký drobný zdvih, ani si to nechci pamatovat. Neuvěřitelně brzy je tu Soumarský most pod Lenorou na Vltavě. Cíl mé dnešní etapy. Znám to tu z vody, ale pivo po jízdě dostává jiný rozměr. Tak rekapitulace. Od rána nějakých 35km. Soumarák má asi 760m n.m. Výškový rozdíl denního přídělu 500m. Voňavé, neuvěřitelné, doslova spanilé! Na stará kolena jsem si splnil sen. Pravda, už vyřazen z procesu. Jak ale vidno, pořád si to pamatuji. 