Proč? Počátek jejich dobyvačnosti bychom mohli najít v domácím rodovém uspořádání. Nejstarší syn kdejakého sedláka dědil vše a rodiny rozhodně neměly jediné dítě. Další synek utřel nos a šel do světa. Cestou se dal dohromady s jinými podobnými vejlupky a dali dohromady sestavu, které začali říkat posádka. Sehnali loď a vyrazili na jih naložit něco, co by trochu zabezpečilo jejich budoucnost. Někteří někde dokonce pár let obdělávali i kus vydobyté hroudy, protože ta doma byla vhodná pro užívání jen pár měsíců v roce. Pak ale přišel kámoš z drakkary, řekl, že by to takhle nešlo a ukuli další uzurpátorský plán.
Z dnešního pohledu hovoříme o norských, švédských a dánských Vikinzích. Každá
větev měla své teritorium k expanzi vyhlídnuté a navzájem si, ti hoši, do zelí nelezli. Hrůzu prostírali v malých skupinách a je až nepochopitelné, že jim to vycházelo 4 století. První známý vikinský výpad spadá do roku 793 a směřoval na pobřeží severovýchodní Anglie. Vikingové tam napadli klášter Lindisfarne na ostrově Holy Island. Pokud se orientujeme správně, v tom měli prsty norští chlapci. Piráti, se vším všudy. Jenže i to nejvýnosnější pirátství přestane bavit. A co dál? Vikingové se pouštěli do útoků proti celým královstvím, v rozkvetlé své společnosti kolonizovali získané území. Na anglických ostrovech zavedli „danegeld“. Co to je? Výpalné. Budoucí kmotři by mohli vyprávět. Prosluli i krutými únosy, žádajíc pak vysoké propustné. Známý je příklad arcibiskupa canterburského. Ocenili si jej na dvanáct tisíc kilogramů stříbra. Jeho příbuzným se to zdálo mnoho, a tak jejich šetrnost stála roku 1012 arcibiskupa život. Skotská šetrnost? To není naše starost. A arcibiskupovi už nepomůže.
Měli zkreslený pohled na svět, ti hoši. Byli národem, který žil především pro válku. Bojovníka, který padl v boji, odvezly, podle severské mytologie, krásné valkýry do Valhaly, kde se jedlo, pilo, hodovalo. Jelikož to nikdo živý nepotvrdil, hledejme je jinde.
Zdroj obrázků www.crg.cz; www.gamepark.cz

vikingská drakkara
V ikonce: Mýtický viking v představách umělce. Historikové se shodují, že skuteční vikingové přilby s rohy nenosili, jde o populární omyl.