První zabrečení dává 5. října 1936 jasně na srozuměnou, že na svět právě přišel Václav Havlů, společné toť dílo Václava M. Havla (1897–1979) a jeho ženy Boženy (1913–1970). O hmotné poměry nemusí mít dítě obavy. Rodina patří mezi známé pražské podnikatele. Co se zpočátku jeví jako výhoda, ukáže se v době komunistického režimu jako největší překážka. Na vysněné školy může Václav rovnou zapomenout. Má štěstí, podaří se mu dostat alespoň do učebního oboru chemický laborant. Roku 1954, to již dálkově, se konečně propracuje večerním studiem k maturitě. Pro nadaného hocha by dnes nebylo nad čím přemýšlet. Humanitní obory ale rozsvítí studentovi s nepřijatelným původem červenou. Opět může děkovat štěstěně, že jej přijme alespoň ČVUT.




Herectví jej sice neláká, zato psaní divadelních her je jeho největší potěchou. V divadlech ABC a Na Zábradlí pracuje jen jako jevištní technik, ale již roku 1963 je k vidění jeden z jeho neslavnějších kousků, Zahradní slavnost. Umělec, o kterém se mluví jako o jediném českém zástupci absurdního dramatu, se ale proslaví hlavně v zahraničí. Získá Velkou rakouskou státní cenu a v dalekém a pro režimem vězněné Čechy nedosažitelném New Yorku dokonce respektovanou cenu Obie. Václav Havel je však i básníkem, chtělo by se říct až Kolářovským, filozofem a spisovatelem.




&Sest let trvá, než se Václav Havel ocitne se svou vyvolenou Olgou &Splíchalovou před oltářem. To se již angažuje i politicky. Veřejnost o něm prvně slyší asi během Pražského jara, kde se coby nekomunistický hlas zasazuje o liberalizaci země. Raději nepřipomínat, jak snahy Pražského jara dopadnou. Pro Václava Havla to znamená konec i té šafránové svobody projevu. Jeho hry už na prkna nesmějí, ani písmenko od něj se nesmí objevit v tisku. V údělu rozhodně není sám a dá se říct, že mnozí jeho „spolubojovníci“ dopadají mnohem hůř. Roku 1976 naberou represe na intenzitě. Kdo zašel do kina na Občanský průkaz ví, jak dopadají fanoušci Plastiků. I Václav Havel putuje za mříže. A ne naposledy. Nepříznivé podmínky mu nakřupnou již tak chatrné zdraví. Z lezavé věznice jej díky tomu pustí do domácího vězení.

17. listopadu 1989 se věci konečně dají do pohybu. Sen o svobodě je nadosah a ovoce skutečné demokracie se konečně podaří očesat. Václav Havel je na vrcholu. Po dlouhé době má země zase regulérně voleného prezidenta. Krom davů příznivců si ale udělá mnoho nepřátel plošnou amnestií. Jeho situaci mu evropští kolegové dvakrát nezávidí. Výsledek? Až s prezidentováním 2. února 2003 skončí, bude za hranicemi uznávanou kapacitou, se kterou si s největší radostí potřepou rukou všechny hlavy států, v Čechách jej však častuje tvrdá opozice nelichotivými přezdívkami. A co dělá bývalý prezident v posledních letech? Politicky se staví hlavně za zelené a krom jiného prodal svou rezidenci v Portugalsku, kterou tak vlastnil jen pět let.
 

 

 

 
_{^{Fragmenty poezie Václava Havla ze sbírky Antikódy 
Ikonka: wikipedie.org}}