Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Animal Music veze další várku jazzu
Úvodník: A toho není nikdy dost, dodávám. Face Of The Bass se jmenuje to album a my můžem (jako) pátrat, kdo je tu míněn tou tváří z titulu. Hádanka patří k těm snazším. Kdo sleduje českou jazzovou scénu, napadne jej jediné jméno. Jaromír Honzák. Vynikající kontrabasista, autor, přemýšlivý hudební aranžér a vyhledávaný pedagog. Je toho moc? On se s tím srovná.
Článek: Ale zde zároveň představuje stejnojmennou sestavu. Ta kombinuje jazz s elektronikou, s minimalistickými principy taneční hudby a vytváří vlastní originální žánr. Až roky prověří platnost toho kroku. Z dnešní ochutnávky si odnáším dobrý dojem. Chutné. Co chtít víc?
Začnu netradičně. Pod produkcí jsou společně podepsaní páni Petr Ostrouchov, muzikant, majitel vydavatelské firmy a dále očividně otec projektu, již jmenovaný Jaromír Honzák. Proč to uvádím? Protože je třeba si všimnout, kolik jazzové hudby již spatřilo světlo světa zásluhou těch dvou. Ale poslechněme si radši, co pro nás tentokráte upekli. Volume! Od prvního tónu to funguje. A když uslyšíte zpěv ptáků, máte to akorát.
Od prvního tónu je jasné, že se tvůrčí práce na albu zúčastňuje ženská. Beata Hlavenková nepatří rozhodně k těm, jež čekají, co na ně zbude. Její klávesy o sobě nechávají velmi důstojně vědět, ale to není to nejpodstatnější. To vidím v tom, že sound alba se zjemnil. A i když není rozhodně všude, celkovou face ovlivnila hodně. Její skladba Meanwhile album otevírá, její pianová nabídka je voňavá a pestrá, těžko říct, zda víc díky klasické značce Petrof, či jejímu Fenderu Rhodes. Fender na mě udělal větší dojem, přiznávám. Ale to není směrodatné. Tou je nálada nahrávky, jež vás vtáhne do lůna nadstandardní hudby.
Michal Nejtek participuje tam, kde Hlavenková ne. Jeho keyboardy jsou slyšet ze šesti kousků, ale jeho největší kus práce vidím jinde. Je autorem dvou skladeb, skvělých, ale já tlačím kupředu Night Peace, kde je ještě podepsán pod samplery. Muzikantská ňamina.
Na šestém postě alba číhá překvapení. Dancing Queen od legendární švédské čtyřky ABBA. Björn Ulvaeus a Benny Andersson cílili jistě na melancholicky orientované posluchače popíku. Ovšem netušili, že skladba se dostane do aranžérské dílny Jaromíra Honzáka a ten motiv překove v malý jazzový skvost. Proč já tam pořád vidím neviditelnou ženskou ruku? Beata Hlavenková tu drží prsty nad pianem. To si může přečíst nakonec každý posluchač. Mně se do uší zakousl ale následující kousek. Robot Dilemma. Přesně vystavěná originální hudební figura tlačená bass klarinetem, keyboardy Hlavenkové a Nejdka, přes sebe a oba dohromady. To opravdu smím. Pěkně jsi to, Jaromíre Honzáku napsal. Radost z vracení se.
Jak nastoupili ke strojům:
Beata Hlavenková – piano, fender piano, keyboardy
Michal Nejtek – keyboardy, piano, sampler
Marcel Bárta – soprán sax, bass klarinet
Roman Vícha – bicí, perkuse, sampler
Jaromír Honzák - kontrabas
String orchestra pod vedením &Stěpána Pražáka
Není kouře bez ohně, se jmenuje jeden výborný film. Není muziky bez jazzu. Mimochodem, album mělo křest jen před týdnem v úterý. Kde jinde než v Jazzdocku.
Zdroj fotografie www.animalmusic.cz
22.03.2011 - Jaromír Komorous
