Moderní internetová média dobře prodávají laciné titulky a krátké texty s povrchním obsahem. Nejvíc se pak vyplácí okopírovat téma odjinud, nebo se vytasit s fotkou Gottových dcer. Tudíž v zásadě balancují na hranici bulváru a nedokáží opustit onen nevkus, jež na nás číhal předtím v každém novinovém stánku.
A ono se vůbec zdá, že nic z toho, co se na internetu dělo v jeho začátcích není pravda. Když jsem vstoupila do prostoru, existovalo pár magazínů a pár stránek pro nadšené autory nabízející šanci publikovat. V současnosti se většina tzv. nezavedených uchyluje na Idnes.cz, kde si otevře blog a snaží se o co nejvyšší karmu, čili ulovit co největší zájem a čtenost. A ono to vlastně stačí. Proč někde bojovat o své místo na slunci, proč vcházet do neprobádaných vod. Stojí to moc úsilí a moc práce. Nač informovat spoluobčany o zajímavém divadelním představení, když můžu psát o tom, co mi vyvedlo batole a jak mě naštvala manželka.
Říkali to v televizi
Úroveň českých médií je hrozná a nemohu se utěšovat tím, že pouze kopírují stav společnosti. Vždyť média jej v podstatě spoluvytváří. Denně nás zásobují tragickými zprávami, kdy útočí na nejzákladnější emoce. Tudíž jejich příjemce může chvíli plakat, pak mít hrůzu v očích a nakonec se smát, protože všechno dobře dopadlo. Pocity se prožijí a odplynou. Nic dál nezůstává. Na druhou stranu vliv médií na jakoukoliv komunitu nelze podceňovat. Navíc ještě stále se najdou lidé, kteří argumentují: „Říkali to v televizi, tak to musí být pravda.“
Nejde jen o televizi. Často se do podobné role dostává i internet. Přitom každý rozumný tvor musí sbírat informace z několika zdrojů a obrázek si utvořit sám a ne aby si jej nechal přežvýkat a naservírovat i s osobním stanoviskem reportéra. Samostatné myšlení zřejmě bolí a takto předložené zprávy nevyžadují žádné další úsilí. Konzumní způsob lidské existence pronikl až sem. Češi se nechali ukolébat usměvavými blondýnami z obrazovky a tzv. investigativci z deníků, jejichž pero řídí více mocenské zájmy a finanční pozornosti, než skutečná touha „chránit demokracii“.
Mediální fast food
Samozřejmě vývoj a pokrok nezastavíme. Ostatně vždycky přinese i něco dobrého. Dnešní šéfredaktoři kupříkladu nenaráží na bariéry jako já před osmi lety, kdy internetový magazín nezískal recenzní výtisky knih, vstupy pro své spolupracovníky do divadel apod. Tudíž cestičku ke spolupráci s různými subjekty jsem musela budovat postupně a rozhodně ne všude mě vítali s otevřenou náručí. Nicméně díky tomu jsem se mnohé naučila a o mnohém se poučila. Naštěstí se vnímání v tomto směru posunulo a naopak mnozí pracovníci PR pochopili, že právě na internetu mohou najít zajímavější propagaci pro své akce. Do hry navíc vstupují i sociální sítě, které se stávají dokonalým marketingovým nástrojem.
Uvnitř jsem publicista starého střihu a dokáži si představit, že bych s Nerudou sedávala na poradách. Nalézám pro to několik důvodů. Redaktoři tehdy šli za originálními náměty a snažili se odvádět práci, co nejkvalitněji. Neodbyli článek hodinovým škrábáním v kanceláři, ale měli možnost si s ním doslova pohrát. Prostě se neprovozoval žádný mediální fast food. Zároveň bych ráda vrátila dobu, v níž jsem na internetu začínala a bavilo mě přispívat na různé portály a docházelo zde k tomu, co nazýváme výchovou čtenářů.
Teď mě však opanuje pocit naprosto opačný a listování stránkami mi často připomíná pochod městskou stokou. A to nehovořím ani o úrovni lidí, kteří na daných projektech pracují. Nebudu se ptát, kam se vytratila základní úcta a respekt k člověku. Ptala bych se zbytečně. Vždyť nejoddanější čtenářka Písmák.cz před rokem zemřela a nekompromisní webmaster Totem.cz Dušan dělá kariéru v USA. Jednoduše vzato – časy se mění.
Proč jsme se nechali připravit o jediný svobodný prostor?
Bohužel právě my, občané a weboví tvůrci, jsme si ten jediný a opravdu svobodný prostor nedokázali uhájit. Umožnili jsme, snad svou naivitou, aby se tzv. nezávislá média, nezávislá jen podle názvu, začala rozpínat jako chobotnice. Chapadla vysbírala postupně vše života schopné a nastolila jednotný kurz, jež se snaží všichni ostatní, v rámci zachování obživy, následovat.
V češtině používáme krásné rčení– lidé mají takovou vládu, jakou si zaslouží. Určitě bych ho rozšířila i na média. Dokud se nezačneme proti tomu, jakým způsobem nás informují, bouřit, půjdeme stále tím samým kanálem. Jsem jen zvědavá, kam až můžeme dojít.
ikona: josh.st