Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - SOS Iráku a českému zdravotnictví?



Úvodník: Z dětství si pamatuji televizní noviny jako soubor zpráv o válečných konfliktech a o zvyšující se životní úrovni. Myslela jsem si, že v 89 jsme odzvonili právě těmto mediálním neduhům, které nás týraly na každém kroku, ale ono tomu tak není. Když si dnes pustím zprávy, nebo prolistuji nějakým deníkem, zase slyším a čtu o násilí na dálném východě, čemuž úspěšně sekundují titulky typu – „Průměrná mzda vzrostla“. Propaganda nahradila propagandu. Královnou současné zaměstnanecké politiky a postavení člověka v práci je redaktorka Karolína Švidrnochová z přílohy Zaměstnání v MF Dnes.

Článek:

Po prostudování jejích článků získáte pocit, že čeští zaměstnanci jsou banda neschopných lenochů, která si neumí vydobýt své postavení a ještě vůbec nic neumí. K tomu všemu média občas argumentaci vygradují nějakým trefným příkladem ze státu, který nás předběhnul ve vyspělosti nejméně o padesát let, a čtenář musí mít nutně pocit, že se půjde snad oběsit na první větev.

V pátek si Česká republika oddechla, protože našla po x dnech své „ztracené novináře“ v Iráku. Během pátrání jsem měla pocit, že se zastavil čas, nikde se nemluvilo o ničem jiném. Upřímně jsem si přála, aby se naši novináři našli živí a zdraví, ale zároveň jsem se obávala humbuku, který jejich návrat způsobí.

Z realistického hlediska musím ale konstatovat, že jejich profese vyžaduje někdy nasazení vlastního života, přesto by mě zajímalo, jestli za to riziko vůbec stojí. Já osobně nepotřebuji být informovaná denně o každém šustnutí v Iráku a myslím si, že hazardovat s lidskými životy pro lepší „informovanost“ snad ani netřeba. Jako by šlo skutečně televizím jen o to, utrhnout, co nejlepší kus do večerní „zpravodajské“ show.

Mám rovněž pocit, že tím, že média věnují takovou pozornost zprávám z Iráku, zastírají naše vlastní problémy a celou krizi, v níž se naše země za vlády ČSSD úspěšně utápí. Resort zdravotnictví volá SOS, ale kde najdete v novinách informace o skutečném stavu věcí? Ministr Škromach se vesele zubí v televizi a přitom denně tisíce lidí díky rafinované „politice“ státu přichází o svou existenci.

Právě proto nasazení českých novinářů do Iráku považuji za neúčelné. Až si totiž zameteme před vlastním prahem, můžeme se "strkat nos" do záležitostí jiných zemí.



19.04.2004 - Martina Bittnerová