Pod nenápadným názvem se skrývalo vystoupení
zpěvačky Naděždy Chrobákové. Program se sestával ze dvou částí. V té první se klasickým repertoárem představilo i výtečné houslové
Duo ECO Evy a Pavly Franců. Některé skladby hrálo samostatně, v jiných doprovodilo zpěvačku.
Z pohledu hudebního laika jsem ocenila, že paní Eva Franců každou skladbu uvedla a prozradila něco k jejímu vzniku. Za jeden z vrcholů pak považuji nádhernou
Sérénade d’amour J. V. Nováka. Posluchač byl zasažen nejen amorem, ale především procítěným provedením obou houslistek. Klidně bych ji měla doma na cédéčku. Stejně jako Händelovu Ombra mai fu, která mě očarovala pěveckým pojetím N. Chrobákové. Myslím, že právě Händl dal vyniknout síle hlasu interpretky. A možná naznačil směr, kterým by se mohla ubírat.
V programu ale zazněl i Antonín Dvořák, nebo Luboš Fišer. Nechyběly ani Liturgické písně Z. Lukáše, jež se do podobného prostoru hodí. DUO ECO vsadilo i na oblíbené struny při výběru z opery
Don Giovanni, jež se stále těší značné popularitě. Ve své době tak zlidověla, že některé popěvky z ní si zpívali i pražští sluhové a řemeslníci.
V druhé části pak Naděžda Chrobáková dokázala, že zvládne i písně lehčích žánrů, jež si někdy notujeme u táboráku.
Správné folkové zázemí jí vytvořil kytarista a zpěvák Aleš Pražák s flétnistkou a zpěvačkou Renatou Čečilovou. Pražák jednotlivé šlágry Žalmana Lohonky, či Spirituál Kvintetu velice vtipně komentoval. A ač panovala opravdu velká zima, vkusně vybraná muzika docela příjemně rozehřála.
Při vší úctě k Žalmanovi i Honzovi Nedvědovi se jako nejlepší a nejdojemnější písnička ukázala Podzimní od anonymního autora ze sedmnáctého století. Až ke kostelním oknům vzlétla jejím prostřednictvím těžko popsatelná něha. Říká se, že hudba povznáší. A i přes zmrzlé nosy, jimž nepomohl ani sympaticky servírovaný grog a čaj, jsem si tento pocit odnesla domů.
Fotografováno mobilem: M.Chrobáková