Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Václav Havel se cítil být především dramatikem



Úvodník: Dnes ráno na svém Hrádečku na Trutnovsku zemřel Václav Havel. První porevoluční prezident, symbol sametové revoluce. Jak sám ale několikrát řekl, cítil se být především dramatikem.

Článek: Pojďte s námi po linii umělecké, kterou by se Václav Havel možná vydal, nebýt toho, že se stal na pár let prezidentem. Václav Havel se narodil 5. října 1936 v pražské podnikatelské rodině Václava M. Havla a jeho chotě Boženy. Když Václav Havel povyrostl a měl se rozhodovat, kam půjde dále na školu, tak mu situaci znepříjemnil komunistický režim, kterému nebyl po chuti Havlův rodinný původ. V roce 1951 tedy Václav Havel nastupuje do učebního oboru jako chemický laborant. Po večerech ale ještě studoval gymnázium ve &Stěpánské ulici. Po ukončení středoškolského studia chtěl Havel jít na humanitní vysokoškolský obor, ale komunisté opět zaúřadovali. Havel nakonec skončil na ČVUT. Tam vydržel jen dva roky, protože poté, co se pokusil přejít na FAMU, nebyl přijat a už se ani nemohl vrátit na ČVUT. Tak si našel cestu ke psaní jinak. V roce 1955 vyšel jeho první článek v časopise Květen. Následovaly další periodika jako Literární noviny, Tvář, Divadelní noviny, Divadlo, Host a další. Psanému rozpuku udělal přítrž opět režim, který Havlovi v roce 1969 zakázal publikovat.
 
Technik i dramatik
Během šedesátých let Havel objevuje divadelní prostředí. Kouzlo zákulisí Divadla ABC nebo Divadla Na zábradlí mu učarovalo, i když zde působil jen jako jevištní technik. Postupně se mu ale podařilo dostat na divadelní prkna svá díla. První byla jednoaktovka Rodinný večer a následovala Zahradní slavnost či Vyrozumění. Během této tvorby dálkově studoval DAMU, byl asistentem Alfréda Radoka a po ukončení studia nastoupil jako dramaturg Divadla Na zábradlí.
 
První ocenění
Po pražském jaru se Havel stává viditelnou osobností i na té politické scéně. I když jeho nutkání umělecky tvořit bylo silné, tak musel už jenom ze své pozice reagovat na tehdejší poměry v Československu. V roce 1967 vystoupil na IV. československých spisovatelů, kde kritizoval režim. Následně byl za tento projev vyškrtnut z kandidátky vedení Svazu československých spisovatelů. Rok 1968 znamená v jeho tvorbě další uvedení hry – Ztížená možnost soustředění, opět v Divadle Na zábradlí. A přichází první cena. Za Vyrozumění získává ceny ze Spojených států nebo z Rakouska. Havel píše i básně. Zejména jeho Antikódy jsou velmi populární, protože grafická symbolika spolu se slovy naznačují, ale přitom nechají čtenáře si leccos domyslet.
 
Vězení a Dopisy Olze
Rok 1974 tráví Havel v trutnovském pivovaru, ovšem nikdo neví, že jeho další hra má premiéru. Žebráckou operu nastudovalo amatérské divadlo Na tahu, které jen neuvedlo jméno autora. Blíží se rok 1977 a Havel se spolu s Janem Patočkou a Jiřím Hájkem stává mluvčím Charty. O dva roky později se ocitá ve vězení a odtud píše své ženě Olze. Tato korespondence později dostane ucelenou podobu ve svazku s názvem Dopisy Olze. Vznikají také hry Audinece nebo Vernisáž.
 
Západní úspěch
Havel je pro režim stále více nepohodlný, a tak jeho hry najdou uplatnění hlavně v zahraničí. Horský hotel, Largo desolato nebo pokoušení se na konci 70. a počátkem 80. let objevují v západních zemích. Havel ale více proniká do redakční sféry. V roce 1987 stojí u vzniku samizdatových Lidových novin.  Poté se Havel stal členem Českého helsinského výboru, který kontroloval dodržování lidských práv. 16. ledna 1989 už ho opět zatýká policie na demonstraci během Palachova týdne. Od února si pak pobyl čtyři měsíce ve vězení. V červnu 1989 už stojí u počátku petice Několik vět. 29. prosince 1989 Československo prožívá přeměnu. Mění se totalita v demokracii a země přichází o jednoho dramatika. Václav Havel nastupuje na dlouhou éru prezidenta, která trvá až do roku 2002.
 
Novodobá tvorba
Jakmile Havel opět vklouzne do dramatického prostředí, tak jeho úvahy, že bude mít více času, se ukazují jako bláhové. I tak ale bere do ruky pero a píše hru Odcházení, která získá jak divadelní, tak i filmovou podobu, kterou režíruje sám Havel a v filmu se objeví i v malé roli, kdy se na konci vynoří z vody, pronese repliku a s lišáckým úsměvem se opět ponoří. I když bývalý premiér Miloš Zeman řekl, že Václav Havel naplnil svůj život, což se podaří jen málokomu, tak přeci jenom jedno dílo bude jeho obdivovatelům z řad literárních, politických i lidských chybět. Bývalý prezident prohlásil, že některé věci sepíše ve svých pamětech. To už ale bohužel nestihl. I tak nám ale jedno psané zlato zůstalo...
 
Pravda a láska vítězí.


 
 
 
Foto: Aneta &Simonková

Ikonka srdce: Výřez z loga Knihovny Václava Havla (Zdroj: © Knihovna Václava Havla)
 


18.12.2011 - redakce