Foto: TZ Lanugo
Zpěvačka Markéta Foukalová zafoukala prostě odjinud. Neshromažďovala materiál k desce cestou sběru písní od renomovaných autorů. Obklopila se muzikanty s jazzovým cítěním, praxí a tvůrčí erudicí a začali makat společně. Na zvuku, hudbě jako takové, textech, které se neubírají pěšinou běžných klišé a vybudovali svébytnou platformu pod svou tvorbou. Její hlas je víc přemýšlivější, než jinde a hlad po meritu slov je mile zřetelný. A sbor zdatně sekunduje. Jakým hlasem k nám se obrací? Lehce zastřeným, o to víc naléhajícím. Zapamatovatelným.
Jistěže mě upoutal v českém popu nevídaný sound. Jistěže mě upoutala málokdy vídaná kompletace dílka. Kdy také vidíte ručně šitý plstěný obal na cd? Kdy natrefíte na dopis uvnitř alba? Možná nepodstatné atributy produktu, ale taky ostentativní jinakost. Tak jo, bereme. Budoucnost ukáže akceschopnost projektu. Počátek fungování zdárně vyšel. Už podruhé.
Asi je u mě normální, že pozornost v takovém případě věnuji hlavně textům. Vynalézavost, básnivý slovní rejstřík, překvapivé rýmy a pointy ve finále skladeb. Pouštěl jsem si album dokola právě kvůli nim. A k tomu velmi slušivé hudební aranže jednotlivých kousků a je to tam. Předem jasná jistota, že tahle partička ze zvolenou výškou laťky problémy mít nebude
Jak nastoupilo Lanugo ke strojům?
Markéta Foukalová – zpěv
Viliam Béreš – klávesy
Marek &Smilauer – kytary
Rastislav Uhrík – kontrabas, basa
Martin Novák – sampler, perkuse
Nutno dodat, že všichni jmenovaní pánové se různě připojují svými vokály a vůbec kapela zanechává dojem, že je jich víc, než čteme na etiketě alba. Opravdu radost poslouchat. A číst! To pro ty, co jim samotná muzika nestačí a jdou taky po obsahu věci. Chutné. Fakt.