Evokuje od začátku otázku, co je největší darda v životě Heleny, dnes matky dvou dětí, hrdinky příběhu. Jsou to její životní pochody, úvahy a jejich vyústění? Jsou to tristní vybublaniny běžného života dnešní ženy, na které Helena, respektive Irena Dousková, umí svižně reagovat? Ne, je to Darda. Ten s velkým „D“. Autorčina rána klackem, ovšem za přispění vědomí své zanedbatelnosti i velikosti a s pocitem dětí v svém náručí. To je bohatství, které přináší život, o kterém lze jindy jen snít. V tomto případě číst.
Tedy tragikomedie s ostřím břitvy. S pohledem na celou trilogii říkám narovinu, že to je zajisté parketa autorce téměř souzená. Ne, že bych byl proti, ale při zevrubném pohledu na všechny tři knihy, na jejich divadelní zpracování, musím konstatovat, že jednotlivá díla volné trilogie mají přece jen sestupnou tendenci. Zatímco Hrdý Budžes byl brilantní, druhá z ní, Oněgin byl Rusák, pořád krásně stravitelné sousto. Zejména na prknech divadla. Poslední z ní, Darda, díky tomu, že pohled na problémy ženy, matky, je skoro všední, běžný pro spoustu z nás, tedy občas pěkně kyselý, úsměv na rtech zde hořkne nejvíc. Divadelního zpracování se titul zatím nedočkal. Při čtení textu je tedy někdy pěkně smutno. Ale jestli to byl záměr autorky, tak to zvládla popravdě na jedničku. Věřím, že čtenáři, zejména čtenářky, si přijdou na své. Sympatie si Helena získá i zde. Určitě i mužské populace, protože Darda je extra vůl.
Irena Dousková: Darda
Vydalo nakladatelství Druhé město v roce 2011
Obálka www.druhemesto.cz