Ať máte na povídkové filmy jakýkoli názor, brzy po PAŘÍŽI, MILUJI TĚ (21 režisérů – 18 povídek) se do světových kin dostalo další artové dílo tohoto žánru věnované městu. Zatímco metropole nad Seinou se pro pestrou směsici tvůrců stala objektem lásky, Tokio je pro tři režiséry (z nichž žádný není Japonec) spíš odcizeným prostředím rodícím bizarní příběhy o lidech „ztracených v překladu," použiju-li název filmu Sofie Coppolové (mimochodem patří stále k těm nejlepším, co bylo v poslední době o Tokiu natočeno).
Prvním z příběhů je VNITŘNÍ DESIGN (Interior design) Michela Gondryho (Věčný svit neposkvrněné mysli, Nauka o snech). Francouzský režisér se inspiroval komiksem Gabrielly Bellové, s níž spolupracoval i na scénáři. Jejich Tokio zpočátku mate diváka obyčejností a konvenčností, ale pak to přijde. Gondry, známý svojí nespoutanou fantazií dotáhne strasti mladých lidí hledajících smysl života nejen k představám, ale hlavně k fyzickému zhmotnění. Neužitečnost člověka se mění v užitečnost předmětu.
Ayako Fujitaniová a Ryo Kase
MERDE Léose Caraxe (Milenci z Pont-Neuf) japonské hlavní město, které na povrchu vypadá bezchybně, používá k odhalení největších lidských zvrhlostí. Merde je jméno hnusného tvora vycházejícího z kanálů jen kvůli tomu, aby mohl lidi nenávidět a ubližovat jim. Stejně jako Gondry Carax zhmotnil to, co prvotně vnímáme jako abstraktní. Merde (v podání Denise Lavanta - viz foto) je totiž výsledkem našich zlých vlastností. Režisérovi se podařilo cosi neskutečného – dokázal znechutit nás námi. Merdeho si nejdříve totiž pro jeho hnusotu a odlišnost zamilujeme, poté jej začneme nenávidět, později litovat a nakonec se stane naším strachem. Jak je možné, že jedna postavička v zeleném kabátku za tak krátkou dobu dokáže vyvolat tolik emocí? Skřet, jenž si sám říká Merde, je zkrátka zosobněním západní hrozby Japonsku (podobně jako dříve byla GODZILLA metaforou pro atomovou bombu) a zároveň anarchistický živel, který konzumuje jen peníze a květiny.
Poslední povídku TŘESOUCÍ SE TOKIO (Shaking Tokyo) má na svědomí jihokorejský režisér Bong Joon-ho, jehož si v posledních letech stihli zamilovat návštěvníci festivalů za jeho multižánrové černé komedie PSI, KTEŘÍ ŠTĚKAJÍ, NEKOUŠOU (2000), VZPOMÍNKY NA VRAHA (2003) a MUTANT (2006). Bong svým dílkem prorokuje vzhled moderní společnosti – ze všech se stanou hikikomori (lidé, kteří dobrovolně zůstávají ve svých příbytcích a s vnějším světem téměř nekomunikují). I tomuto negativnímu vývoji, jenž by postupně vedl k zániku života, lze zabránit za pomoci lásky. Přestože je tu jedna z nejvyšších hustot osídlení na Zemi, jednotlivé bytosti žijí v odloučení soukromých koníčků a zálib.
Teruyuki Kagawa
Cíl zdůraznit pocity odcizení v postmoderním světě naplňuje každá povídka originálně po svém.
Fota: csfd.cz, hpdeco.com, fyday.com
********************************************
TOKIO! (Tokyo!)
Francie, Japonsko, SRN, Korea 2008,
režie Michel Gondry, Leos Carax, Bong Joon-ho
uvádí Film Europe + ve středu 5. října od 20,00 hodin