Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Balada o košili
Úvodník: "Co tě tak trápí,dobře vím, snad alespoň radu dát ti smím?"
Článek:
Žil kdysi dávno jeden král.
Byl bohatý, a všechno měl,
na cokoliv jen pomyslel.
Přesto však každý den,
vždy navečer se zasní,
zahání myšlénky dotěrné
- proč nejsem šťastný?
Každého večera vzdychal víc,
až smutkem sešedla jeho líc.
Jednoho dne před svítáním,
když venku luna zbělela,
krásná víla v okně seděla.
"Co tě tak trápí, dobře vím,
snad alespoň radu dát ti smím?
I na tebe štěstí čeká,
stačí,když oblékneš košili
šťastného člověka."
Král k šatně skočil -
"koukni,co mám košil!
Zelené, modré,bílé-
tvé rady jsou pošetilé."
Ale už za pár dnů
ráno král volá-
"všichni sem,
rozjedete se dokola!
Své poklady rozdám - žádejte víc,
sežeňte košili - musím ji mít!
Prohlédněte každý dům,
zabavte košile dvořanům."
Rok a den uplynul od noci,
co přelud se v okně zjevil,
jenomže v celém království
snad nikdo šťastný nebyl.
Smutný král u okna,
odradit se nedá,
po štěstí vzdychá,
šťastného člověka hledá.
Na břehu řeky k poledni,
skončila výprava poslední.
Sedí tam rybář,do vody se dívá,
vlny pozoruje,šťastně se usmívá.
"Hej - člověče,jsi šťastný?"
"Ovšemže jsem, a vždy jsem byl."
"Zde - poklad mám -
cokoliv chceš, si vezmi,
svou košili za něj dej mi!"
"Jak vidíš pane,nejsem chudý.
Co je tu kolem, patří mně,
stejně jak tobě,
třeba tahle louka,a na ní kvítí,
celý den slunce, večer pak hvězdy
a měsíc mi svítí,
žiju tu se svým psem,
a spolu dobře je nám.
Rád bych ti košili daroval,
jenomže - žádnou nemám.
Už dlouho je pusto
v hradních zdech,
v lese pod hradem je kříž,
kolem zelený mech,
a na kříži nápis:
"&Stěstí je v lásce,
v čistém svědomí,
a v prostých radostech."
ikonka: blastr.com
19.12.2012 - Dagmar Hermannová