Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Jak se neseznámit…
Úvodník: Nedávno jsem spolu se třemi mladšími dívkami navštívila jednu maloměstskou diskotéku a přiznám se, že mě poněkud vyděsilo, jak se mladí muži vlastně chovají. Diskotékovému věku jsem již mírně odrostla, přesto mi nečiní problémy jít se jednou za čas vyřádit na parket. Nikdy jsem však nenavštěvovala tyto podniky za účelem „lovu“, i když mohu s klidným svědomím říci, že několik mých známých tu potkalo své partnery, s nimiž žijí dodnes. Ovšem v současnosti mi není zcela jasné, co vlastně mladíci na diskotékách pohledávají, resp. hledají.
Článek: Mé mladé kamarádky v rozpuku se totiž celkem obstojně vlnily pod světly, ale vysloužily si pouze to, že většina mladíků stála u baru, či na kraji parketu, lila do sebe pivo a tupě na ně civěla. Čekala bych, že chlapci odlepí své tělo od barového pultu a pozvou některou z dívek na drink, nebo se s ní půjdou pohupovat do rytmu nejnovějších tanečních šlágrů, ale tak se bohužel nestalo. Prostě s údivem jsem zjistila, že těmto akčním hrdinům disko sálů stačí jen pít a koukat. A následně mě napadlo, jak se mohou tedy mladé dívky vlastně seznámit a hlavně kde.
Netvrdím, že diskotéka patří k místům, kde dívka potká pokaždé muže svých snů, ale na druhou stranu je to stále ještě místo, kde se scházejí mladí lidé. Otázkou zůstává, jací muži na diskotéky vůbec chodí, možná jen ti nejodvážnější. Tanec nebývá zrovna mužskou doménou a proto je pro muže asi pohodlnější a snadnější bavit se u počítače, resp. internetu. Zkuste se v kteroukoliv noční i denní dobu zalogovat na chat a podivíte se, kolik mladých a svobodných hochů se tam nalézá. Přesto ještě pořád platí nepsané pravidlo, že na internetu se seznamují většinou jedinci mírně „vyšinutí“. Nicméně opětovně musím konstatovat, že jsem potkala několik párů, které k sobě objevily cestu právě na internetu.
Problémem ale je, že mladé dívky se chtějí obvykle bavit a tak vysedávání u chatu nemusí považovat za svou nejoblíbenější činnost, pakli-že se neřadí k peciválkám věčně hořekujícím, že nemají kam a s kým jít a proto musí vysedávat desítky hodin u počítače. A přiznejme si, že člověk závislý nějakou měrou na chatování se k této zálibě vrátí, jakmile jeho láska ztratí punc euforie.
Stárnutí nepovažuji, kromě fáze jistého zmoudření, za příjemnou součást života, přesto dnešním osmnáctiletým děvčatům zrovna nezávidím. Místo toho, aby trávily příjemné chvíle ve společnosti mužů, stávají se na diskotékách spíše objekty jakýchsi novodobých voyerů, přičemž ta lepší část mužské populace se zřejmě stydlivě schovává za své monitory a vrcholem zábavy je pro ně nedělní návštěva kina.
A tak ačkoliv máme k dispozici tu nejmodernější techniku usnadňující komunikaci, zdá se mi, že se my lidé naopak sobě vzájemně vzdalujeme a stahujeme do své anonymity. Samozřejmě každý z nás si občas potřebuje odpočinout v samotě, ale neměli bychom zapomínat, že člověk nebyl stvořen k tomu, aby žil sám. Muž a žena vytváří harmonický celek skládající se ze dvou částí, kdy jedna bez druhé nemůže existovat.
18.08.2004 - Martina Bittnerová