Psal se rok zřejmě rok 935 a tou událostí mělo být zavraždění knížete Václava. Většina z vás si jistě vybaví hodiny dějepisu a krátkou vzpomínku učitele, jak tehdy jeho bratr Boleslav dosti zákeřně svoji vlastní krev ze světa zprovodil. Zkusíme si teď nastínit, co se tehdy odehrálo. Zda se tato bratrovražda plánovala a nebo byla souhrou nešťastných událostí. Berte prosím však v úvahu to, že při této historické cestě zpět českými dějinami, můžeme čerpat pouze z dobových kronik, které mnohdy událost nepamatují a velmi často byly i ovlivněny dobou.

Pokud i přesto tápete v paměti, kdo Václav vůbec byl, pak si k jeho jménu přidejte jeho svatořečení, tzn sv. Václav. Ano, už si vzpomínáte? To je ten, který spí se svým vojskem v hoře Blaník. Dokonce je v plné zbroji jako dominanta na Václavském náměstí před Národním muzeem nebo na kovové dvacetikoruně (obr.1).
Krásná postava rytíře, nemyslíte. Přesto však skutečnost byla tak trochu jiná. Václav až takovou výbojností rohodně neoplýval. Ale pěkně popořadě, tam kde jeho životní pouť začala.

Český kníže Václav I. byl synem knížete Vratislava a Drahomíry (smutně se zapsala do českých dějin, když nechala šálem uškrtit svoji tchýni Ludmilu), která byla dcerou knížete Havolanů (polabští Slované). Jeho prarodiči byli první historicky doložený přemyslovský kníže Bořivoj I. a jeho žena již zmíněná Ludmila (jelikož přijali křesťanství, tak za svoji mučedniskou smrt, mohla být Ludmila svatořečena).

Jaký byl historický kníže Václav?
Roku 921 umírá kníže Vratislav I., a protože je Václavovi teprve 13 let, poručnické vlády se ujímá jeho matka Drahomíra. Poté vládl Václav osobně. Byl pravděpodobně ženatý, ale jeho manželka mu neporodila syna (buď byla bezdětná nebo se z tohoto svazku narodily pouze dcery). Údajného syna Zbraslava, kterého opět vzpomínají legendy, by Václav zřejmě zplodil se svojí souložnicí nebo-li milenkou.

Co se ale tehdy, osudného rána stalo?

Nejpravděpodobnějším datem úmrtí sv. Václava je 28. září roku 935, druhou variantou je 28. září roku 929 a opírají se jak o slavnou Kristiánovu legendu, tak i o Kosmovu kroniku. Proč? Víme, že Václav měl být zabit v pondělí po svátku sv. Kosmy a Damiána. Jenže pondělí vychází na 28.září jak prvního, tak i druhého možného roku! Je zapotřebí použít i trochu toho "selského rozumu".
Ve Widukindově kronice najdeme popis tažení německého vládce Jindřicha I. Ptáčníka do Čech z roku 929. O Václavovi tu kronikář mluví jako o věrném a užitečném spojenci mocného panovníka. Kdyby Václav zemřel pár dní po tom, co tento císař vpadl do Čech, nestihl by se zřejmě stát tak užitečným. 28. září roku 935 se tak jeví jako mnohem pravděpodobnější datum zločinu.
Druhá důležitá informace v rozhodování je i ta, že se Boleslav zřejmě narodil roku 915. Kdyby tedy nechal bratra zabít v roce 929, dral by se na trůn již ve 

svých 14 letech. Nezmínil by to tedy alespoň jeden kronikář? Nezletilý král by musel být někým zastoupen.
 
Legendy i kroniky ukazují na vraha. Jako o pachatelích se nejčastěji mluví o Boleslavovi (obr.2) a jeho družině. Mladší bratr podnikl první výpad, jeho přátelé dílo dokonali. 

Novodobé závěry ukazují, že při motivu k vraždě šlo spíše o spor politický než náboženský,i když víra (jak hluboká už dnes po svatořečení těžko odhadneme, ale na pohanskou společnost jistě veliká) svoji roli hrála také . Často se boleslavská vražda vykládá jako vyvrcholení bratrského sporu o postoj k německé říši. "Boleslav nesouhlasí s tributem, poplatkem za mír, který Václav platí Ptáčníkovi," uvádějí historikové. Václav podle mladšího bratra ustupuje silnějšímu Němci a chová se zbaběle. Když Boleslav usedá na trůn, také ale nemá jinou možnost než se s Německem spojit, i když řadu let proti tomu bojuje.
Hlavním motivem však mohla také být jen touha po moci. Je možné, že zvítězila čistě lidská ješitnost, která dala průchod agresivitě, v té době by se jistě nejednalo o nic vyjímečného. 

Snad trochu příjatelnější vysvětlení z lidského hlediska je i možnost, že si dva sourozenci vjeli do vlasů a vražda vzešla z náhlého impulzu kvůli něčemu, co si bratři řekli na hostině (den před tím proběhla oslava na počest Boleslavova syna). Možná, že si Boleslav myslel, že je sám ohrožen, že jeho bratr chystá spiknutí s matkou Drahomírou, jak napovídá první staroslověnská legenda, a proto s ostatními českými velmoži povstal. Možná byl Boleslav jen figurkou, kterou hýbal po šachovnici někdo úplně jiný. A možná šlo jen o nedorozumění…

A možná vše byla jen souhra nešťastných náhod, kdy se dva bratři prali a Boleslavova družina postávající opodál zasáhla, aby zneškodnila útočníka. Nikdo přece neví, kdo tehdy zrovna držel meč v ruce. Třeba pozdější přenesení ostatků Václava nebylo pouze "politickým trikem", jak uvádějí pozdější zápisy.
Ať byl kníže Václav jakýkoliv panovník, zrodila se po jeho smrti legenda. Příběh, kterého se chopila církev i moc světská, dostal až zbožnou podobu a ten, který byl panovníkem, se stal světcem - trpitelem. Symbolem českého státu, ikonou v dobách temných. V tom je celý příběh naprosto jedinečný.
 

Svatý Václave, vévodo české země, kníže náš,

pros za nás Boha, svatého Ducha, Kriste eleison.

Ty jsi dědic české země, rozpomeň se na své plémě.

Nedej zahynouti nám ni budoucím, svatý Václave, Kriste eleison.

Pomoci my tvé žádáme, smiluj se nad námi, utěš smutné,

zažeň vše zlé, svatý Václave, Kriste eleison.

(Svatováclavský chorál, zřejmě 12.stol.)

Krásná je historie se svými příběhy, nemyslíte? Už jen to množství lidských osudů, které nám tak povědomě připomínají současné události, jsou obdivuhodné.

Také se vám již stalo, že prožíváte vteřinový okamžik běžného dne a máte neodbytný pocit, že je vám povědomí, že jste jej určitě už zažili? Kdo ví, třeba historické příběhy vyprávěji o nás samotných.