Timmy Nezdárek je tak trochu jiný. Chodí do školy se svými spolužáky, a přesto je mezi nimi propastný rozdíl. Tento potrhlý klučina vlastní detektivní agenturu společně se svým ledním medvědem, který se naučil chodit k jejich domu do kočičí misky. Nevím přesně, zda si jednou kočku nespletl se svým oblíbeným vyjídáním kočičího žrádla, ale domácí mazlíček odešel do nebe a medvěd nenažranec zůstal. Pravidelným vyjídáním popelnic případných klientů, dělá svému majiteli ostudu. Přesto jako obchodní partner má své nepostradatelné místo.
A tak bych mohla pokračovat mnoha a mnoha vyzkoušenými příběhy k rozesmání bránice nejen náctiletých.

Kniha je plná humoru, což je moc příjemné. Je příjemné usmívat se a smát. Není to zase až tak těžké, když si představíte, jak Timmy důležitě popisuje své parkování s ledním medvědem v obývacím pokoji a jiné prapodivné všednosti útrpného soužití dětského světa a světa dospělých (mimochodem tradičně vykresleným jako něco nesnesitelně nudného). A nebyl by to malý chytrolín, aby důležitě nepopsal každý detail svého pátrání i soužití se svojí mámou.

Přemýšlela jsem nezvykle dlouho, jaký postoj ke knize zaujmout a kde v myšlenkách najít slušnou recenzi na tuto polo kreslenou knihu. Mám ráda dětské knihy, ale ne vždy rozumím americkému humoru. Možná je to pouze můj pohled z české kotliny, který se snaží pochopit. Přesto nerozumím, proč americký humor tak často čtenáře "znásilňuje".

Někdy ze všech Gregů, Mimoněk a Nezdárků mám pocit, že když se nesmějete minimálně jednou na každé stránce, tak je něco špatně. Ale nejsem si stále jistá, zda se to dá brát za nedostatek knížky. Je to jako bych nedoporučovala koukat na americké komedie, protože se u toho smějete i bez používání mozkové kůry. Prostě se jdete podívat na "amíky", protože nechcete u všeho přemýšlet, toužíte vypnout. Stejně je tomu s Timmy Nezdárkem. Ten humor nemusí nadchnout zrovna vás konkrétně, ale může být příjemný dalším čtenářům, kteří chtěji prostě jen bez námahy prochichotat stránky. A to Pastisova kniha naprosto splňuje.