Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - DĚJINY SVĚTLA – Jan Němec - román o fotografovi Františku Drtikolovi
Úvodník: Jméno Františka Drtikola je všeobecně známé. Fotograf proslulý zejména svými snímky aktů se dočkal několika souborných výstav a vyšla o něm řada publikací. Co však víme o jeho životě a zejména o jeho posledním období, kdy nechal umělecké práce a plně se věnoval duchovním naukám? Františkem Drtikolem jako umělcem, člověkem i mystikem se nyní románovou formou zabývá kniha Jana Němce příznačně nazvaná DĚJINY SVĚTLA.
Článek:
Jmenuji se Drtikol – drtil jsem kola, která mne svírala.
Jsem fotografem. Fotografoval jsem světlem.
Píši lidem do duše světlem poznání.
FRANTI&SEK DRTIKOL
Napsat obsáhlý román o nějaké známé osobnosti je dosti nevděčná záležitost. Nejen, že autor musí prostudovat nepřeberné množství biografií a publikovaných článků, musí se podrobně seznámit s detaily umělcova života, ale také zvládnout a pochopit celý kolorit doby, v níž umělec tvořil. O to více překvapí, že pod knihou DĚJINY SVĚTLA je podepsán mladý teprve třiatřicetiletý Jan Němec, který má za sebou – kromě práce v redakci brněnského nakladatelství a časopisu Host “jen“ sbírku básní PRVNÍ ŽIVOT a povídek HRA PRO ČTYŘI RUCE.
Na druhou stranu při románovém zpracování je možno nastudovaná fakta doplnit tvůrčí fantazií zejména v případech bílých míst v životopise a forma románu dává možnost proniknout do myšlení umělce a zprostředkovat tento průnik čtenářům. Sám Němec to v doslovu ke knize považuje za „pochybnou výhodu“ a bere na sebe odpovědnost za to, jak „fakta, interpretace a fikce se zde prostupují.“
Klíčem k pochopení Drtikolovy osobnosti a tvorby se pro Němce stalo světlo a to světlo v několika významech. Jednak jako základní princip fotografie („světlo stvořilo fotografii“), ale také jako prapočátek vývoje světa (první co řekl Bůh při stvoření světa bylo: "Budiž světlo!“) To není vše. Chemické vlastnosti světla umožnily vznik života na této planetě (jak se Drtikol dovídá v první mnichovské přednášce) a světlo můžeme brát také jako čistotu myšlení a nakonec i čistotu mysli – znáte výrok „světlo v duši.“
Čtenář, který knihu otevře, narazí hned zkraje na dvě nezvyklosti. Jednak autor neužívá interpunkčních znamének především uvozovek, takže přímá řeč není oddělena, což může působit jisté těžkosti při četbě. Nezvyklé je také užití tzv. du-formy (druhá osoba jednotného čísla), kdy Drtikola vlastně autor přímo oslovuje. Příklad: hned první věta zní: „Den předtím, než se to stane, sedíš u stolu v hornické chalupě na kraji Příbrami…“ Podle autora jde o způsob "jenž přesně odráží situaci autora, který se rozhodl psát o někom jiném. .. Celá ta kniha je vlastně dialog mezi autorem a postavou, s tím ovšem, že autor ani jednou nepromluví sám za sebe.“
Kniha se dosti podrobně věnuje všem etapám Drtikolova života. Rozhodně umělce výrazně zformovalo dětství v rodné Příbrami, tehdy významném důlním městě s největšími stříbrnými doly tehdejší c.k. monarchie. Podrobný popis důlního neštěstí a jeho následků patří k mimořádně zdařilým partiím knihy. Ve škole nepříliš dobře prospívající Drtikol se starostlivostí otce dostává jako učeň do fotografického ateliéru pana Mattase a několik let sleduje vedle míchání vývojek z povzdálí proces vzniku fotografie. &Stěstí mu přálo v tom, že se dostal na studia do Mnichova, kde přednášející Emmerich, učitelé, kteří dokáží studentům otevřít oči a nadchnout je pro nové umění kreslící světlem. Právě pasáže o světle a principu fotografie, jak jsou uváděny ve druhé kapitole knihy, jsou mimořádně zajímavé (není ale jasné, zda jejich autorem je Němec nebo jsou citovány z přednášek obou mnichovských učitelů či jiné v závěru neuvedené publikace). Pak přichází tvrdé začátky doma a v Praze, postupné získání jména a první úspěchy. Drtikolova sláva stoupá, začínají k němu chodit do ateliéru známé osobnosti včetně prezidenta Masaryka či básníka Rabíndranátha Thákura a jeho fotografie získávají ceny na světových výstavách. Vedle portrétů a zakázkové práce fotí Drtikol, jako jeden z prvních, akty. A právě ty založí jeho celosvětovou, dodnes trvající slávu. (V závěru jednu z jeho fotografií uvádíme).
Němec ve své knize podrobně sleduje všechny tyto etapy vzestupu ale také další etapu Drtikolova života, kdy ztrácí zájem o fotografování, věnuje se malířské práci a na konci pak dochází k úplné izolaci od umění a příklonu k mystice a praktikování výchovních filosofií. Právě toto poslední období Drtikolova života bylo často tvůrci biografií značně opomíjeno a i tady autor knihy prozrazuje své znalosti z oblasti meditace a „prosvětlování“ čaker.
Jak se stává u biografických románů je vždy pro čtenáře nejzajímavější vzestup umělce. I v případě Němcovy knihy se ve střední části čtenářský zájem zvolňuje, čekáte větší zapojení a kontakty s velkými osobnostmi umění té doby (z fotografů třeba Jaromíra Funkeho) a jejich zapojení do děje. V tom Němcova kniha zůstává trochu dlužna. Podobné je to i v části „mystické“, kdy sice je představen a do dění zapojen nerudný Karel Weinfurter a buddhismem posedlý Leopold Procházka, ale na další osobnosti (jako třeba bankéř Meyer alias spisovatel Gustav Meyrink) se již nedostalo. Nezmiňují se ani žáci, které Drtikol přivedl k duchovním naukám jako třeba známý mystik Eduard Tomáš. Na druhou stranu je dobře, že dost prostoru dostává Drtikolova žena tanečnice Erva a autor popisuje složitost jejich vztahu. Kdo očekává erotické vztahy především k četným modelkám ten se mnoho nedočká, i když dvojí milostná scéna se Sofií je literárně brilantní. Závěr Drtikolova života pak vyplní jeho ateliérová žačka Jarmila, která je s ním až do jeho smrti.
Text na zadní straně vazby knihy klade otázku: Kdo to vlastně byl František Drtikol? A shrnuje odpověď do jediné věty: Dandy z hornického maloměsta, světově známý fotograf, jehož živnost krachovala, mistr aktů, co nikdy neměl štěstí na ženy, mystik a buddhista, který uvěřil v komunismus; muž mnoha vnějších rozporů a jejich vnitřní syntézy. Po přečtení knihy Jana Němce se obraz Františka Drtikola objeví v celkové syntéze – poznáte ho důkladně od mládí a přípravy pro život, přes hledání a tvůrčí období až k hledání „slunce v duši“ a vnitřního klidu. Spolu s autorem projdete všechny fáze jeho života přičemž pohled je to plastický, literárně výrazný a čtenářsky inspirující. Jan Němec pracoval na knize dva roky. Je vidět, že se velice podrobně a důkladně seznámil se všemi dostupnými poznatky o Drtikolovi a jak přiznává, podrobně studoval i dobu, v níž Drtikol pracoval. Kromě studia hovořil také s řadou zasvěcených lidí. Forma románu však neumožňuje všechny poznatky využít, aby autor nezahltil čtenáře detaily. Němec je nejsilnější tam, kde fabuluje, domýšlí, kde se pokouší nahlédnout do nitra umělce. A pak v pasážích týkajících se titulního fenoménu „světla.“
&Skoda, že Drtikola představuje autor a nakladatelství Host jen jako literární postavu a ke knize nepřipojilo žádné jeho fotografie ani kresby (portrét Františka Drtikola z jeho nejvýznamnějšího tvůrčího období uvádíme v závěru). Drtikolův odkaz by tak nabyl plnějších rozměrů. A věřím, že by čtenáře inspiroval i k prostudování poměrně obsáhlé Drtikolovské literatury, z níž alespoň ta nejzákladnější díla mohla být v závěru uvedena.
Nakladatelství však nelze odpustit, že na vazbě knihy ani uvnitř neuvádí fakta o autorovi (kniha nemá přebal, kde se podobná informace většinou vyskytuje). Mnoho čtenářů si autora snadno splete se známým filmovým režisérem Janem Němcem (autorem třeba O slavnosti a hostech či V žáru královské lásky).
Připomeňme tedy:
Jan Němec (narozen 1981 v Brně) je prozaik a redaktor literárního časopisu a nakladatelství Host. Recenzemi a rozhovory přispívá do týdeníku Respekt. Za sbírku povídek Hra pro čtyři ruce byl v roce 2010 nominován na Cenu Jiřího Ortena Jeho otec Ludvík Němec je rovněž spisovatel (Hra na světlo, Negativ)
Foto: antikvariat.eu,art.ihned.cz, nakladatelstvi.hostbrno.cz
*******************************************************
DĚJINY SVĚTLA – Jan Němec – román o fotografovi Františku Drtilovi
Vydal HOST – vydavatelství, s.r.o. Brno
17.02.2014 - Stanislav Polauf