Ke stvoření došlo z jednoho důvodu, Golem měl chránit židovské ghetto před křesťany, kteří jej pravidelně napadali. Ke zničení golema došlo jeho stvořitelem, když Maharal golemovi nevyndal šém v průběhu židovského svátku a ten začal všechno ničit. Tato pověst pochází sice z období středověku, ale s postavou rabbi Löwa se spojila teprve v 18. století. Podle legendy je Golem uložen na půdě Staronové synagogy. Další legenda podrobněji popisuje samotné zrození i důvod vytvoření Golema.
Muži jménem Becalel se narodil syn prvního dne židovských svátků roku 5273 po stvoření světa, tedy roku 1579. V době, kdy byli židé v celé Evropě krutě pronásledováni.
Židé, jak jejich nepřátelé tvrdili, používali krev křesťanských dětí k přípravě chleba na začátku židovských svátků.
Narození syna rabiho Becalela v den svátků překazilo ďábelský plán dvou bezvěrců, kteří se rozhodli podat křesťanům důkaz, že židé používají novorozeňat k rituálním vraždám. V noci, když ženu rabiho Becalela zachvátily porodní bolesti, sluhové pospíchali pro porodní bábu.
Na ulici zabránili dvěma mužům, aby zde pohodili pytel s mrtvým dítětem jako důkaz krvavých židovských praktik. Rabi Becalel pak prorokoval, že osudem jeho novorozeného syna bude ochránit lid Izraele od obvinění rituálních vražd. Toto téma pronásledovalo židy i ve 20.stol., kdy by se předpokládalo, že téma „rituální vraždy“ již bude zapomenuto.

Setkání rabiho a císaře
 
Ke schůzce pražského rabína Löwa (na obrázku) a císaře Rudolfa II. skutečně došlo. Stalo se tak 23. února roku 1592 v císařově paláci na Hradčanech, a jedinou zprávu nám o tom zanechal rabínův žák, matematik a astronom David Gans ve své kronice. Podle něj "hovořili rabbi a císař mezi čtyřma očima jako přítel s přítelem." Přítomen byl ovšem i Löwův zeť, "načež císař vyjádřil nakonec přání, aby byl obsah rozhovoru zachován v tajnosti."  V tomto případě se však vědělo, a to přímo z první ruky - z rukopisu, který zanechal zeť rabína Löwa, Jicchak Katz-Kohen:

"Dnes v neděli, 10. adaru 5332 po stvoření světa (podle našeho počítání je to 23. 2. 1592) byl dán knížetem Bertierem rozkaz císařův, že můj tchán rabbi Löw má se dostaviti na Hrad. Na tento rozkaz se tam vydal, provázen svým bratrem rabbim Sinaiem a mnou. Kníže Bertier uvedl tchána do jiné místnosti, kde ho posadil na čestné místo, zatímco on sám usedl naproti. Kníže s ním hovořil o tajemných věcech, mluvil však tak nahlas, že jsme mohli všechno slyšet. Bylo to proto, aby císaře, který stál za záclonou, mohl slyšet celou rozmluvu. Záclona se pak náhle rozhrnula a císař vystoupil a položil mému tchánovi několik otázek vztahujících se k rozhovoru. ´Ještě se tě na něco zeptám. Jestli dobře odpovíš, vezmu vás Židy do ochrany. Řekni mi: jsou Židé vinni ukřižováním Krista, nebo nejsou?´“
Těžká otázka. A v té době i nebezpečná, ale rabín se nedal. "Císařská Výsosti, dovolte mi, abych odpověděl podobenstvím. Jeden mocný král měl syna a ten syn měl spoustu nepřátel. Princovi nepřátelé pomluvili prince u krále, že prý ho chce svrhnout z trůnu. Král si dal syna předvolat, ale syn, ačkoli byl nevinný, nepromluvil ani slova. Proto byl postaven před soud. Princ ani nemusel mluvit, bylo dost svědků z řad nepřátel. Soudci proto prince odsoudili ke ztrátě hrdla. Teprve když katovi pacholci vedli prince na popraviště, obrátil se princ k místu, kde sedal při popravách král, a prosil, aby od něho odvrátil utrpení a smrt.
Ale král mlčel a princ byl popraven. Kdo byl víc vinen: soudci nebo král?" "Rozumím ti. A spolehni se na mou pomoc." V rukopisné zprávě ještě rabínův zeť dodává:
 
"Dnes 11. adaru oznámil kníže, že císař měl rozmluvu s mým tchánem, který našel v očích císaře zvláštní přízeň. Nechť se neskonale dobrotivé srdce císaře a jeho rádce k lidu Izraele jen k dobrému obrací, a nechť je císaři ještě mnoho let štěstí a požehnání darování."
Když se rabín vrátil domů, měl údajně říct: "Přivezl jsem císařův slib, že se Židům nesmí činit žádné příkoří. Kdokoli z křesťanů by měl něco proti některému Židovi, předstoupí se svou obžalobou před řádný soud. Pro vinu jednoho Žida nesmí být trestána celá židovská obec. Ode dneška půjde s obžalovaným Židem k soudu i rabín a zástupce Židů." Tato slova mezi Židy vyvolala radost. Zdálo se, že pro ně nastává věk klidu a spravedlnosti. Vzhlíželi k vysokému rabínovi s vděčnou úctou a velebili ho slovy Starého zákona: "Pohleďte, člověka čistého srdce miluje Hospodin a muži příjemných rtů je přítelem král."

Vltava svědkem magie Rudolfa II. fascinovala židovská kultura a pražským židům přiřknul hodně nových práv. To se však nelíbilo Pražanům a jejich útoky na židy sílily. Legenda říká, že slavný rabbi Löw tomu nehodlal přihlížet. Těsně před rozbřeskem na břehu Vltavy potají uplácal z hlíny spolu s dvěma svými žáky ležící postavu. Muži si poté stoupli k sobě a jeden po druhém začali postavu obcházet proti směru hodinových ručiček. Když ji obešel poslední, hlína začala velmi silně hořet. Rabbi Löw postavě pak vložil do úst kouzelný pergamen - šém, ta pak silně vydechla a otevřela oči. Golem, ochránce pražského židovstva, oživl.