Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - FOTOPOSTŘEHY: Mezi dvěma poli



Úvodník:

Jdu po cestičce mezi dvěma poli. Pod nohama mi skřípe kamení, rosa zastudí na holém lýtku. Kochám se. Poslouchám to nádherné ticho plné zvuků. Cvrčci se překřikují jako trhovci, o kousek dál trylkuje slavík. Odkudsi zdálky je slyšet štěkání psa. 



Článek:




Kolem ucha mi přebzučí včela a jen těsně se vyhne pavoučí síti. Děkuji za upozornění, včeličko!
 


Zhluboka dýchám. Vzduch je tu hutný, výživný, nasáklý energií půdy a klasů, které na ní rostou. Vnímám, jak mi proudí tělem, jak voní. Nechávám do sebe vpíjet tu magickou sílu země, znovuobjevenou energii žití. Jsem doma!
 

 
        


Když se teď znovu kolem sebe rozhlédnu, vidím všechno jinak. Mnohovýznamově. Za poetickým obrazem krajiny, v níž se za mužnými strnisky strání vlní ženské kopce ňader, vidím dokonalou symbiózu nádherného světa, na kterém nám je dovoleno pobývat.
 

 
 

Vidím historii. Tuto zem obhospodařovali rolníci. Dřeli od úsvitu do setmění, aby měli co jíst. Úroda jim byla vším. Znamenala život. Své půdy si proto vážili a obdivovali ji. Chodili každý den cestou mezi poli a naslouchali přírodě, nadechovali se vzdušné energie a prostě žili.

 


Vidím současnost. A je mi z toho trochu těžko. Co bude dál? S touhle nádhernou přírodou? S touhle krásnou planetou? S dobrem v nás a mezi námi? Kam to pořád tak pospícháme?

 



Fotografie: Renata &Sindelářová, www.skyandnature.cz


12.07.2014 - Renata Šindelářová