Divíte se, proč to říkám? Myslíte, že váš spokojený život je vzorným příkladem klidu a lásky? A možná že ano, povím vám klidně, ale přesto to nevyvrací moji teorii. My všichni si totiž žijeme ty své maloměšťácké životy, zatímco se kolem nás vraždí a znásilňuje, krade a podvádí, tuneluje a ovládá. Jak říkám, pekelný svět.

Potřebovali bychom aplikovat zázračnou injekci dobra. A nelynčujte mě, že to říkám, ale pak by se možná dala naplnit ta komunistická myšlenka ideálna, za jejíž vyřčení byste mě teď nejraději přibili na kůl, ale prostě je to pravda, že komunismus byla krásná myšlenka, jen lidé ji zkazili, protože musí každý vlastnit víc než ten druhý, protože nedokážeme pracovat kvůli něčemu společnému, ale jen sami pro sebe. Jsme sobečtí a ješitní. I já taková jsem. Protože když vidím někoho, kdo dělá méně než já, pomyslím si, že je správné, abych měla víc, když víc pracuji – on si nezaslouží, co mám já, natož aby měl víc! Uvažujeme sobecky.

Já vím, že je to idealismus, ale dovedete si představit, jak by se žilo na světě, kdybychom všichni dokázali pracovat jen pro radost z toho tvoření? Asi jako když na jaře prvně ryju v zemi a půda krásně voní a ptáčci mi vesele cvrlikají nad hlavou a já zjišťuji, jak hrozně mě to uspokojuje a baví... Ale nejde tu o komunismus a radost z práce, nýbrž o krásné myšlenky.  A také o tom, co vštěpuje Bůh nebo Alláh, kolik ctiplných odkazů nám předali, ale pokaždé se našel někdo, kdo začal ty odkazy – a tedy víru - zneužívat. K čemu potom taková víra je? Její zázračná moc, a tím myslím posílení nitra a lásku k druhým, se mění v děsivou zbraň, manipulační nástroj, jíž se ovládají masy a získává moc.

Je to kruté, takhle vidět svět. Ale on je takový a my jej tak uvidíme, dokážeme-li se na něj podívat pohledem mimozemšťanů-idealistů, kteří žijí ve společenství, kde jsou si všichni rovni.

My lidé to asi nikdy nedokážeme. Vždycky se najde někdo, kdo dobro využívá jen pro sebe. To je také důvod, proč cesta za komunismem dopadla tak, jak dopadla. Myšlenka komunismu byla pro lidstvo přespříliš krásná utopie. Ale zdá se mi, že stejná utopie je i křesťanská víra v Boha, jenž spravedlivě rozhoduje o živých a mrtvých podle jejich skutků a oddanosti. A bohužel i Alláhovo učení o rovnosti všech.

Osobně mi jako jediné moudré učení připadá buddhismus ve své nejpůvodnější podobě. Obracet bychom se i ve víře měli především sami k sobě. Být lepší ze samotného principu, ne kvůli ideologii, ne kvůli tlaku zvenku. Být lepším pro sebe.