Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - FOTOPOSTŘEHY: Vážíme si toho, co máme?



Úvodník: Co věk věkem stojí, válčí se. A proč vlastně? Víme to vůbec? Proč lidé disponují řečí, když se zdá, že se nedokáží mezi sebou rozumně domluvit a sahají neustále k násilí? Pokud to nejde po dobrém, půjde to po zlém, říkáme si...

Článek:
Ale už v tom okamžiku je něco špatně. Život bez kompromisu neexistuje, ale mělo by se k němu dojít vždy cestou smíru. Nerodíme děti přece proto, aby ve válkách a bojích umíraly. Jenže co svět světem stojí, dopadá to tak. Umírají všichni, ženy, muži, děti, starci. Pro ideály, kterým často většina ani nerozumí. Pro náboženské konflikty, bohatství, území, moc.
 
 


Jsou války tím, co nám má otevřít oči? Tak proč tedy potom i nadále zůstáváme slepí a nevidíme, k čemu to vede? Nevidíme všechnu tu bolest, zbytečné umírání, živoření v podmínkách, které už se životu vlastně nepodobají.
 
 


Možná by nebylo od věci, poučit se z jedné známé české pohádky, a nechat ty, kteří mají chuť rozdmýchávat válečné konflikty, ať si to mezi sebou ručně vyřídí v ringu. Nebo jim klidně i dát zbraň. Ono to pak zase jinak vypadá, když zíráte do hledí pistole a tím terčem, který má padnout, jste vy.

 


Když mina rozerve vaše tělo a vaše krev se zvolna vsakuje do země, zatímco klesáte na kolena a dost dobře nechápete, co se vlastně stalo. Když jsou vaše oči slepé jako v den vašeho zrození, jen s tím rozdílem, že nyní už na vás nic nečeká, jen prázdnota a tma. 
 

 

Svět jako by netušil, o co vše lze přijít. Nikdo nechce ustoupit a tak nastoupí zbraně. Jak ubohé. Když rozum selhává, jde vždy ruku v ruce s ubohostí. Proč byl člověk obdařen rozumem? Aby získal zkušenosti, znalosti, aby dokázal přežít, vytvořit si k životu podmínky tak, aby ten život obohatil krásou, radostí, štěstím, láskou a pohodlím. Zřejmě si příliš nevážíme toho, co máme. 




Autor fotografií: Libor &Sindelář, www.skyandnature.cz


28.03.2015 - Radka Zadinová