Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - DANTON – TV tip – Když revoluce začne požírat své děti
Úvodník: Rok 1794. Francouzská revoluce nastartovaná s ideály „volnost, rovnost, bratrství“ se zvrhla v pravý opak. Roste teror, prostí lidé jsou unaveni z chaosu, nedostatku potravin a rostoucí korupce. Vítají tak Dantona, který představuje poslední naději na to, že nastane klid a mír. Jenže v politice nerozhoduje lid, ale intriky politiků…
Článek: Film vynikajícího světoznámého polského režiséra Andrzeje Wajdy se začíná na jaře roku 1794, kdy se z venkova vrací jeden z vůdců revoluce bohatý a poživačný Georges Jacques Danton. V rozkolísané Paříži se zatím dostává k moci Výbor pro veřejné blaho v čele s Dantonovým přítelem Maxmilienem de Robespierrem. Dvě osobnosti revoluce, dva přátelé, kteří se názorově i morálně dostávají na opačné pozice. Danton, silná politická osobnost a přesvědčivý řečník si je vědom rozporů a problémů, které revoluce, již pomáhal odstartovat, Francii přinesla. Přichází sice zdravotně oslaben, ale s cílem ukončit stupňující se teror se zvyšujícím počtem obětí. Ne tak jeho bývalý přítel Robespierre. Tomu začíná vadit Dantonův velký vliv jak u lidí, tak v konventu a u finančníků, obává se převratu a „vlády lidu“. Zosnuje tak politický proces, který uvrhne Dantona pod gilotinu, netuše ovšem, že revoluce, požírající své vlastní děti, ho tam zavede o dva měsíce později.
Milovníkům historických podívaných je třeba předem říci, že film není zobrazením revoluční doby plné událostí, zvratů, dramatických situací a krve. Wajda se soustředil na spor dvou osobností, zastánců dvou rozdílných politických i morálních postojů. Revoluční situace je nastíněna, ale jádro jeho filmu je v osobním setkání obou rivalů a v konfrontaci jejich názorů. Druhou linií je pak vlastní politický proces, vedený plně z pozice moci, v němž jsou obžalovaným upírána jejich práva a nedostávají šanci se hájit.
Nedůtkliví Francouzi Wajdův film nešetřili, a uváděli, že film zkreslil jejich historii a urazil jejich národní hrdost. Ani na druhé straně se Wajda nedočkal vlídného přijetí. Jeho pojetí historických událostí, hlavně pak vykonstruovaného procesu s předem známým výsledkem, divákům v Polsku připomnělo něco obdobného ve stalinských procesech padesátých let, což však Francouzi nemohli znát. Divíte se proto, že film se nikdy do našich kin nemohl dostat a poprvé jsme jej mohli zhlédnout až na videu v roce 1992?
Reálná politika ovlivnila film i před natáčením. Měl být točen v Polsku pro společnost Gaumont. Jenže těsně před započetím prací došlo v noci z 12. na 13. prosinec k vyhlášení Stanného práva.Wajda se proto uchýlil do Francie, kde již předtím několikrát pracoval. Námět na film měl připraven - vznikl podle divadelní hry Stanislawy Przybyszewské Případ Dantona, kterou již předtím Wajda inscenoval ve varšavském Teatru Powszechnym, kde se od roku 1975 hrála plných pět let. Scénář pak napsal vynikající francouzský scénárista, známý třeba ze spolupráce s Louisem Buňuelem, Jean-Claude Carri?re.
Film je přehlídkou vynikajících hereckých výkonů. Titulního Dantona zvládl bez obvyklých bouřliváckých výlevů Gérad Depardieu. Podle samotného Wajdy „Depardieu vnesl do postavy Dantona hodně ze sebe sama, protože on je opravdu plný života, naděje až po poslední chvíle.“ Soudě podle dochovaných dobových kreseb odpovídal Depardieu Dantonovi i fyzickým typem. Polský herec Wojciech Pszoniak, který se Wajdovi tak osvědčil v jeho filmu ZEMĚ ZASLÍBENÁ, zahrál Robespierra jako sošného, přísného a neduživého fanatika se sinalou maskou, který nemůže krvavá jatka zastavit, i když zřejmě tuší, že i na něho za chvíli dojde.K nevlídnému přijetí filmu ve Francii napsal Petr Bílek (Videorevue, 1993): „ Když se Wajda rozhodl zobrazit Výbor pro obecné blaho jako galerii mrzáků, homosexuálů a jinak pokřivených lidí, musel tušit, že v takovém obraze nebudou Francouzi vidět Politbyro, nýbrž reálné postavy svých ději a že je to mírně popudí.“
K palbě na Wajdu se přidala i část naší kritiky. Nedá mi to neocitovat pro pobavení slova Ivo Havlíka z Tvorby roku 1983: “Recenzenti socialistického a a komunistického tisku píší, že Wajda vytvořil film, který je úplně v rozporu s francouzskou republikánskou tradicí; vláda jakobínů, která představovala nejvyšší etapu ve vývoji francouzské demokratické revoluce a jejíž význam pro dějiny Evropy vyzdvihoval Marx, Engels a Lenin, je ve filmu zpodobněna jako krvelačná diktatura. Revoluční účtování s reakcí – koneckonců vynucené – je zde ukazováno jako samoúčelný záměrný teror.“ Poté, co se Havlík zaštítí „socialistickým“ tiskem", už se nebojí nazvat film „paskvilem“ a Wajdu prohlásit za „falešného přítele ´lidu,´ který skončil na zcela protisocialistické platformě.“
Snad si soudný divák dneška dovede udělat svůj nezkreslený obraz.
Foto: quora.com, kozaro.com, filmpolska.de, film.wp.pl
****************************************
Danton
Francie, Polsko 1982, režie Andrzej Wajda
uvádí ČTart ve čtvrtek 16. července od 20,25 hodin
10.07.2015 - Stanislav Polauf
