Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - EVROPA, EVROPA - TV tip – neuvěřitelný osud v tragické době
Úvodník: Existují skutečné lidské osudy, které předčí fantazii i toho největšího romanopisce? Co vše může jeden chlapec zažít v rozporuplném dvacátém století? Je možné být několikrát v životě někým úplně jiným, žít v naprosto odlišném politickém i morálním prostředí? Když se Sally Perel, po čtyřiceti létech váhání, která prožil s rodinou v Izraeli, rozhodl sepsat svůj životní příběh, zdál se být neuvěřitelný. Hodně neskutečný – leč pravdivý.
Článek: Posuďte sami: Sally jako kluk se ničím nelišil od svých kamarádů. Jenže pochází z německo-židovské rodiny a ta před prvními hrozbami ze strany nacistů musí opustit Německo a usadit se v Lodži. Po vypuknutí války utíká čtrnáctiletý chlapec na východ do Ruska, kde najde azyl v místním sirotčinci. Dva roky „výchovného“ působení, při němž musel zapřít víru svých rodičů, z něj vychovalo přesvědčeného komsomolce. Když Němci přepadli Rusko, byl Sally zajat a v ohrožení života se začal vydávat za osiřelého příslušníka německého národa. Stal se tlumočníkem wehrmachtu. Pokusil se přeběhnout na ruskou stranu, ale pokus vyšel tak nezdařeně, že vyzněl jako hrdinský čin německého vojáka a Sally byl za statečnost vyslán do elitní školy Hitlerjugend, kde prodělal tři roky „výchovy“ k rasové nesnášenlivosti. Žid se učil zabíjet Židy a paradoxně je to právě on, na němž vyučující demonstruje, jak má vypadat tvář přijatelného Árijce. Zde se dokonce zamiluje do německé dívky, plně oddané nacistickému snu o lepším světě bez Židů. Na konci války je nasazen do bojů a v zoufalé situaci se vzdává Rusům. V uniformě člena Hitlerovy mládeže se zde potkává s bratrem, který je utýrán dlouhým pobytem v sovětském lágru.
Že je toho mnoho na jeden život? Že to působí až nevěrohodně? Zvláště když si uvědomíme, že největším problémem Sallyho není přetvářka ale maličkost na těle – židovská obřízka, kterou musí za každou cenu skrývat jak před svými kamarády, tak i před milovanou dívkou či před homosexuálním velitelem.
Sally může být pro nás Čechy tak trochu švejkovský typ, ale on je spíše antihrdina. Dokázal jako chameleon měnit převleky i názory, být chvíli hrdinou, pak zase obětí a důmyslně skrývat své pravé já tak dlouho, až málem zapomněl kým je a z čeho vyšel. Proto tak dlouho mlčel. Až po těžké operaci srdce se svěřil: „Nesl jsem to v sobě jako sopku studu a viny“ a netajil se tím, že jeho duše „onemocněla“. Nakonec si o tom můžete přečíst v knize, která vyšla i česky v 90. letech pod názvem Salomon - Přežil jsem v Hitlerjugend. Sám také říká, že jediným kritériem pro jeho chování byla snaha přežít.
Toto téma jako by bylo přímo stvořeno pro film. Když se o celé historii dozvěděl německý producent Artur Brauner rozhodl se okamžitě. Neváhala ani původem polská režisérka Agnieszka Hollandová, pracující ve Francii. Vznikl velký francouzsko-německý projekt, který ihned zaujal západní kulturní veřejnost a získal si diváky. Jen do českých kin nějakým omylem nezavítal a tak musíme děkovat televizi, že nás s ním poněkolikáté seznamuje.
Hollandová jako zkušená vypravěčka tlumočí osudy Salomona Perella divácky přitažlivým způsobem, dovede dát akčním scénám dynamiku ale zároveň nezapřít lyrické tápání mladého chlapce. Tím hlavním je však akcent na paradoxy dějin, které přinášejí naprosto nelogické dějinné zvraty, zvrácené ideologie a deformují lidské mysli. Když vedle sebe klade sovětský i německý totalismus odhaluje jejich silnou podobnost. Osudy Salomona by byly groteskně absurdní, kdyby ve hře nebyly v té době miliony mrtvých a neodehrávaly se na pozadí zvrácených dějin střední Evropy. Téma osudově silné, jakoby uvozují antickou tragédii a zpracované přitom s prvky humoru často absurdně černého. Realizace filmu zaujme citlivou kombinací hořkých, humorných i tragikomických situací, s prvky smutku, strachu, bolesti a násilí. Hollandová si od hlavního hrdiny udržuje odstup, neukazuje nám skoro žádné násilnické scény plné krve, ale přesto EVROPA, EVROPA přináší silný a uvěřitelný zážitek. Po pařížské premiéře napsal o filmu Milan Kundera (jehož od doby studií na pražské FAMU Hollandová zbožňuje), že „ve filmu je přítomna všechna děsivá amorálnost našeho století, které nedovoluje člověku nalézt uspokojující morální východisko.“
Bezmála „švejkovský", místy až bizarní snímek se setkal s velmi příznivým přijetím jak v USA, tak v Evropě. Výjimkou bylo Německo, které si nechtělo připomínat svou minulost. Dokonce zde byly vyvinuty aktivity, jež měly zabránit tomu, aby byl film vyslán do soutěže o Oscara – jak připomíná Katalog Letní filmové školy. Film vyhrál prestižní Zlatý globus a získal druhou oscarovou nominaci pro Agnieszku Hollandovou za nejlepší zahraniční film. Zajímavostí možná je to, že skutečný Salomon Perel se objevuje na konci filmu. Upozornit musíme i na hudbu k filmu, kterou složil Zbygniew Preisner, proslavený spoluprací na filmech Kryzysztofa Kieslowského.
Polská režisérka Agnieszka Hollandová (nar. 28. 11. 1948) studovala filmovou režii na pražské FAMU. Úspěšně se prosadila jako spoluscenáristka významného tvůrce Andrzeje Wajdy. V roce 1978 režijně debutovala snímkem PROVINČNÍ HERCI. Po roce 1981 emigrovala do Francie, kde se jí podařilo prosadit řadou filmů, zejména třeba přepisem Havlovy divadelní hry LARGO DESOLATO, dramatem o skutečném případu kněze Popieluszka ubitého státní bezpečností, rodinným filmem TAJEMNÁ ZAHRADA, životopisným snímkem o pařížském básníkovi Paulu Verlainovi ÚPLNÉ ZATMĚNÍ. Prosadí se i v USA třeba filmem o posledních létech velkého skladatele VE STÍNU BEETHOVENA či přepisem románu Henryho Jamese WASHINGTONOVO NÁMĚSTÍ. V roce 2011 natáčí v Polsku drama z 2. světové války o lidech, skrývajících se v lodžských kanálech V TEMNOTĚ. Poté vzniká v česko-polské produkci mimořádné dílo věnované osudům Jana Palacha HOŘÍCÍ KEŘ.
Foto: sledujfilmy.cz, fdb.cz, twitter.com,en.wikipedia.org
***************************************
EVROPA, EVROPA
(Europe, Europe), Německo, Francie, Polsko 19691,
režie Agnieszka Hollandová,
uvádí ČTart v úterý 16. února od 21,10 hodin
12.02.2016 - Stanislav Polauf