Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - HVĚZDY VELKÉHO VOZU – TV tip – sžíravý vnitřní rozklad rodiny
Úvodník: Kdo z diváků zhlédl v kině či na obrazovce monumentální historickou fresku režiséra Luchina Viscontiho GEPARD, bude možná překvapen, že stejný režisér je podepsán i pod dramatem HVĚZDY VELKÉHO VOZU. Viscontiho předchozí díla (hlavně filmy ROCCO A JEHO BRATŘI či zmíněný GEPARD) jsou velkoryse rozmáchlá sociální či společenská dramata, zatímco ve filmu z roku 1965 jde Visconti až na dřeň problémům a deviacím jedné patricijské rodiny. Tato snaha se pak vrací i v jeho dalších filmech – viz SOUMRAK BOHŮ či RODINNÝ PORTRÉT.
Článek:
Visconti, potomek slavného šlechtického rodu, nikdy nezapře svůj ušlechtilý původ. Jím zachycovaná krize rodiny míří tentokrát na dávná provinění a mravní rozklad bohaté provinční italské buržoazie. Každá z postav je tak nějak výjimečná nechceme-li říci, že přímo degenerovaná. Ústřední postavou je Sandra (Cladia Cardinale), která přijíždí se svým americkým manželem (Michael Craig) do rodné starobylé Volterrry, provincionálního „mrtvého města.“ Setkává se zde se svým bratrem Giannim (Jean Sorel), se svojí první láskou doktorem Fornarim (Fred Williams) a se svým otčímem Gilardinim (Renzo Ricci). Namísto poklidného setkání se rozevřou napjaté rodinné vztahy a vyplavou na světlo děsivé skutečnosti. Třeba to, že oba sourozenci podezírají matku a otčíma, že udali za války jejich židovského otce a ten skončil v koncentračním táboře nebo tajený incestní vztah Sandry s Giannim. To vede nejen k totálnímu rozvratu ale i k nutné tragédii.
Visconti se zjevně inspiruje řeckou tragédií – vztah Sandry s bratrem připomene antický mýtus o krvesmilné lásce Elektry a Oresta orámovaný násilnou smrtí jejich otce, způsobené nevěrnou matkou a jejím milencem. Ve hře je i osudová předurčenost, která neúprosně svazuje jednání všech aktérů. Touha po hledání pravdy vede k odhalení dávných vin. Jejich zobrazení pak vyústí do obecného obrazu morálního rozkladu společenské elity – bohaté rodiny, která již přišla o hospodářskou moc (jak nasvědčuje uzavřený, neudržovaný palác) ale především ztratila morální hodnoty.
„Podezřívavost, nenávist, morbidnost, a šílenství se střídají a vytvářejí halucinační a chmurný obraz, který neúprosně směřuje k tragickému konci,“ napsal po festivalu v Benátkách milánský kritik Ugo Casiraghi.
Sám režisér Visconti zdůvodňuje výběr tématu: „Jsem přesvěčen, a nikoliv teprve od nynějška, že jedním, a nikoli nejméně významným způsobem, jak pozorovat současnou společnost a její problémy a hledat řešení, jež by nebylo ani konvenční ani statické, je zpytovat duševní stavy některých jejích představitelů, ovšem umístěných do určitého rámce a viděných pod určitým zorným úhlem.“ Dále řekl: “Zajímal jsem se především o duševní rozpoložení Sandry a o její morální neklid, její snahu pochopit... Tentokrát mě podněcovalo i etruské antické tajemství, město Volterera, které je jeho dokonalým vyjádřením, komplex nadřazenosti židovské rasy a ženské postava.“
HVĚZDY VELKÉHO VOZU sice získaly na MFF v Benátkách 1965 Velkou cenu, ale kritika ráda připomínala, že porota touto cenou spíše vzdala hold celé Viscontiho tvorbě, než jen tomuto dílu. Přestože režisér v něm údajně „podlehl dekadentním aspektům svého umění“ jde o dílo silně nadčasové a mimořádně působivé. Jeho „třešničkou na dortu“ je pak vynikající herecký výkon hlavní postavy Cladie Cardinale.
Foto: ceskatelevize.cz
********************************************************
HVĚZDY VELKÉHO VOZU
(Vaghe stelle dell´Orsa), Itálie 1965,
režie Luchino Visconti,
nenechte si ujít v úterý 1. listopadu na ČT art ve 21,05 hodin.
28.10.2016 - Stanislav Polauf
