Anna Ekbergová je a není autorkou nového severského milostného thrilleru Ztracená. Za ženským pseudonymem se ve skutečnosti skrývá dvojice dánských autorů Anderse Ronnowa Klarlunda a Jacoba Weinreicha, kteří již dříve tvořili pod pseudonymem A. J. Kazinski. Proč si právě pro tento román změnili pseudonym, který se shoduje se jménem italské herecké sexbomby švédského původu Anity Ekberg (Ϯ 2015), toť otázka, o které můžeme spekulovat.
Každopádně hlavní hrdinkou příběhu je také žena, Louisa. Vcelku obyčejná žena spravující vlastní kavárnu, kterou si zřídila poté, co před třemi lety ztratila paměť. Proč ji ztratila a co se odehrálo předtím, nám postupně příběh odhaluje. Velmi záhy se ukazuje, že Louisa je vlastně asi Helena, bohatá dědička, která se před třemi lety ztratila a vzala Louise její totožnost. Proto je okamžitě podezřelá z Louisiny vraždy. Ale udělala to? A proč? Není to všechno úplně jinak? Helena, která neochotně přijímá zpět svou identitu, o jejíž pravosti není přesvědčená, začne pátrat po své minulosti na vlastní pěst. A spolu s ní se snaží poodhalit roušku pravdy také Louisin/Helenin poslední partner, spisovatel Joachim.
Nový severský thriller Ztracená, který má ambice se rychle stát světovým bestsellerem, zdatně využívá čtenářské zvědavosti a je to jedna z těch knížek, od které se prostě nedokážete odtrhnout. Za každým novým krůčkem vpřed se skrývá další a další tajemství. Nic, co si člověk vymyslí, nikdy nedokáže překonat lži a tajnosti panující ve skutečných rodinách, říkají spisovatelé Joachimovými slovy. A čím víc se noříme do pohnuté historie Helenina rodu, tím je situace stále dramatičtější.
Jsme zavlečeni do vražd a mučení, na samé dno ulice, do bahna pokrytého třpytem bohatství. A přitom se nám stále pod rukama zároveň odehrává i něžný milostný příběh dvou lidí, kteří jsou od sebe násilím odtrženi. Jsme tolik zvědaví, jak se to celé rozplete a vysvětlí! Čtení se nám stává drogou, musíme prostě té záhadě přijít na kloub. Stejně jako hrdinové příběhu. Oni za cenu života, my za cenu spánku. Shltneme ten příběh nenasytně jako klobásu ve stánku. Napětí je hlavní náplň thrillerů a Ztracená ji naplňuje s mistrovským umem.
Přesto místy příběh trochu připomíná některé enormně vygradované scény amerických filmů, kdy vnímáme snahu tvůrce nás rozplakat nebo naopak rozesmát, ale přitom se nám nijak zvlášť plakat ani smát nechce. Na můj český vkus jsou některé skutečnosti v příběhu překombinované, působí uměle, prvoplánově. Opravdu by tvrdá nelítostná žena byla tak strašlivě šokovaná zprávou o svém bratrovi? Opravdu by její amnézie byla tak trvalá a sahající až do dětství? A tak by se dalo pokračovat dál. Ztracená je ovšem thriller, ne psychologická sonda, a tak to nechme být. Nechme se bezmyšlenkovitě tahat za nitky a prožijme plně dobrodružství, o které tu hlavně jde.
Ekbergová Anna, Ztracená
překlad Michaela Weberová
vydala Metafora 2016
foto obálky: metafora.cz