Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Radost z víry, které tak málo věříme
Úvodník: Plni všech -izmů nedokážeme se dotknout těch promodlených stěn chrámů a vůbec, je na nich pro nás ještě místo? Bůh osobní, přísný, ale dobrý, rozplynul se nám na "věčný princip" - čehosi? A ten nebdí již nad každým jednotlivcem a nepožaduje od něj odpovědnost za veškeré konání. Ale je člověku smutno, když zjistí, že ten pravý stále mlčí. Jak vést dialog s někým, kdo neodpovídá.
Článek:
Ale i tak často stačí vnímat jeho existenci i zprostředkovaně. Víra se všemi obřady, s řádem určitého způsobu bytí. Bez neúčelného pátrání o jsoucnosti, ale přimknutí se k radosti z řádu života. Vždyť i Pilát pronesl onu slavnou otázku: A co je pravda? Jednoduchou otázku filosofové rozvedli do tázání po smyslu života, jenž stejně zůstane navždy zahalen rouškou tajemství.
Staří Židé v době mojžíšské odmítli vytvářet rodiny s příslušníky okolních národů. Důvod zřejmě spočíval v tom, že oni jako malý národ by nedokázali integrovat příchozí, a tak by postupně opouštěli hodnoty, na nichž jejich národ byl postaven. Nehledě na stránku vojenskou, velmi důležitou.
Toto opatření v historii Izraele mělo by být výstrahou malým národům, tedy i nám. Židé byli vždy chytrý národ a jistě dobře věděli, proč k tomuto přistoupili. A proto když dnes padly iluze o multikulturní společnosti, zbavme se též snů o integraci těch, kdo o to ani nestojí. Naše hodnoty za to určitě stojí. Nejde totiž o projev bigotní víry, ale jedná se o řád života na ní zbudovaný. A v tomto řádu jsou postaveny milníky velkých skutků a událostí, naprosto se lišících od podobných u těch příchozích. To je tvrdá realita, ne xenofobie.
Zdroj foto: pixabay.com (autorka. Myriams-Fotos)
28.01.2017 - Jan Alexander