Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Odvrácená tvář náboženství – část I.
Úvodník: Již dlouhý čas mne tato problematika stále víc irituje a tak jsem se rozhodl promluvit. I když od dob Jana z Husi není toto téma zrovna bezpečné asi jako vtipy na Brežněva před Kremlem, ale risknu to, protože jsem přesvědčen, že mlčeti možná ochrání moji osobu od síry pekelné, ale nenahradí to světlo vržené do temných zákoutí lidstva. Pokud to nevyjde, slibuji, že ještě pošlu pár motáků z Kostnice.
Článek: POZOR! Můj příspěvek nehovoří o víře, která je výhradně soukromou záležitosti každého jedince. Chci psát o náboženstvích, církvích, sektách, apod., a to ve smyslu nadpisu o věcech o kterých se mlčí.
Často slýcháváme, že lidstvo nesmí nikdy zapomenout na zvěrstva způsobená nacismem, komunismem, různými Pol Poty, Sandinovci apod. V tomto výčtu uzurpátorů však chybí náboženství, církve a to jako jedna z nejtemnějších částí historie lidstva. Na evropském kontinentu jsou to především křesťanské církve, proto budu psát především o tomto náboženství. I když jsou křesťané pouhým historickým zlomkem věřících v řadě vyznavačů různých Rámů, Krišnů, Khálí, Šivů a jiných bohů, dokázali se velmi nechvalně zapsat do paměti lidstva. Uznávám, že se tato poznání můžou příčit i člověku, který věří v cokoliv jiného. Je to pochopitelné. Zvěrstva nacismu a komunismu mají ještě živé pamětníky. Existují filmové a fotografické dokumenty, desítky zpovědí čekajících na smrt. Sdělovací prostředky a filmová studia nám tohle všechno neustále vštěpují do myslí.
Na druhou stranu hrůzy páchané před čtyřmi pěti stovkami let, před tisícem let, s neustálou snahou o jejich vyretušování z lidské paměti, nám už nepřijdou tak krutá. A přece běsnění náboženských fanatiků nedostihla žádná jiná ideologie i když k tomu směřovaly.
Vzpomeňme, například, v doložených dokumentech, křesťanskou honbu na Židy trvající bezmála dvě tisíciletí.
Ještě první křesťané se považovali za příslušníky židovského národa. Samozřejmě, vždyť i Ježíš z Nazaretu byl Žid, pokud byl. Je zapotřebí zmínit, že mnoho protižidovských podnětů pochází přímo z původních křesťanských pramenů, především z Janova evangelia. Rozsudek, vrcholící v 1. polovině XX. století, byl vyřčen již v takzvaném období Otců: „Židé zabili Krista a jsou tak vždy a všude zodpovědni za jeho smrt.“ Od těch dob perzekuce Židů už jen narůstala.
Židé nesměli vypovídat u soudu jako svědci, kde jednou stranou byl křesťan. Synoda v Elvíře roku 306 zakázala svatby a pohlavní styky mezi křesťany a Židy. Koncily v Orleáns v šestém století zakazují konverze křesťanů k židovství, trulanská synoda roku 602 přináší zákaz křesťanům nechat se ošetřit židovským lékařem. A jako předzvěst hrůz, které se staly o 700 let později – IV. lateránský koncil přikazuje Židům nosit
žlutou značku! nebo židovský klobouk.
Můžeme jen konstatovat, že tažení křesťanů proti Židům skončilo násilnou smrtí ŠESTI MILIONŮ Židů ve vyhlazovacích táborech. A za spolupráci katolické církve s fašisty při holocaustu se omluvil jeden jediný člověk i když jménem církve. Pavel Wojtyla, toho času papež Jan Pavel II. Nechci ani pomyslet co sil jej muselo stát toto malé velké vítězství ve zkostnatělém systému vatikánské oligarchie. I když se můžeme jen dohadovat, zda papežova prvotní pohnutka nebyla ovlivněna tím, že mnoho z těch šesti milionů byli jeho krajané.
Rozpínavost křesťanského náboženství respektive moci nepokračovala ani v nejmenším tak, jak praví Písmo. Slibované porozumění, trpělivost s hříšníky a boží láska se nedostavovaly. Zato šiřitelé Jeho učení přesvědčovali o dobrovolnosti přijetí víry mečem a ohněm. Bez ohledu na to, že tito takzvaní pohané měli svou vlastní víru i své bohy a nepotřebovali toho křesťanského, který prostřednictvím „zástupců“ na Zemi pouze plenil, kořistil a vraždil. Chtě nechtě mi vytane na mysli paralela s vnucováním svého učení dvěma, v 1. polovině XX. století, rodícími se ideologiemi.
A křesťané přesvědčují o své víře, jediné správné a možné, i nadále. Když Evropa v krvi nezlomných byla donucena uvěřit a církev se stala mocnější než vládcové tehdejšího světa, přicházejí křižácké války. Snad by někdo chtěl odvést pozornost od problému, v tomto případě katolické církve, tvrzením, že šlo přece o území a majetky. Samozřejmě – také. Ale prvotním úkolem bylo likvidovat nevěřící. Byl to výmysl Vatikánu a pokud křižácké tažení neinicioval sám papež, musel je schválit. Může být takový spolek svatý?
Kolumbus objevil Ameriku. Fanaticky pobožné Španělsko poslalo své misionáře, aby „divochy“ obrátili na pravou víru. Ve jménu Boha a kříže, moci a zlata byli vyvražděni jihoameričtí Inkové, zničena jedinečná kultura a její památky. Byli vyvražděni severoameričtí Aztékové. Pro Boha spravedlivého a víru svatou. Zbožní Španělé se chovali o mnoho hůře než ta poslední lidská bytost, kterou nazývali pohanem či barbarem. A Bůh mlčel! Nebo spokojeně mručel?
Moc církve stále vzrůstá. A s ní také hlad po majetku, ale i strach. Jakýpak strach? Už Lukretius pravil: „Náboženství je vedlejším produktem strachu. A strach plodí krutost.“ Krutost katolické církve dala vzniknout inkvizici. Již první letmé seznámení s inkvizicí musí naplnit člověka studem, že patří k stejnému živočišnému druhu. Vzniká jedna z nejodpornějších knih, která kdy spatřila světlo světa – Kladivo na čarodějnice. Toto dílo sepsané tlupou omezených sadistů bylo církví schvalováno a horlivě doporučováno. Samotný papež! napsal k této knize předmluvu. Oproti takovým vykladačům slova božího a prý jeho zástupcům na Zemi působí nacisté jako spolek neškodných dobrodějů. (Velmi podobně se o této problematice zmiňuje i velikán sci-fi, vědec Arthur C. Clarke ve své knize 3001: Poslední vesmírná odysea.)
25.11.2004 - Radek Dolanský