" Jakožto kouzelník dokáže Anton jednou rukou za zády rozvázat složité uzly. Jakožto člověk si sotva zvládne koupit hrnek kávy, aniž se přitom dostane do potíží. Vlastně by měl být celkem spokojený, ale občas si nemůže pomoct a myslí na přátele z mládí, Sebastiana a Charlottu, a na to, že tisíce lidí platí za zhlédnutí jejich velkolepé kouzelnické show spoustu peněz, zatímco on sám vystupuje v neutěšených pečovatelských domech. Život je někdy pekelně nespravedlivý.
Pak má navíc Anton během svého turné nehodu — poblíž švédského národního parku Tiveden narazí autem do pohovky stojící přímo uprostřed silnice. Zabloudí v prastarém lese a zjistí, že se to tam hemží nadpřirozenými bytostmi a nevysvětlitelnými jevy. Nedobrovolně se zaplete do pradávného boje mezi dobrem a zlem, ve kterém se ukáže, že Antonovým nejhorším nepřítelem je jeho vlastní osobnost. "
Začala jsem poněkud netradičně, anotací nebo lépe upoutávkou na danou knihu. Miluji lehce nadpřizrozené příběhy, kde se hlavní hrdina pohybuje mezi realitou a snem. Těšila jsem se na knihu, otevřela a poctivě louskala stránku po stránce. Přiznám se, že občas mívám problém se začíst. Přičítám to moji roztěkanosti. Silně zaujmout od počátku umí jenom málo knih mého čtenářského života. Vím, že mám hlavně sama se sebou mít více trpělivosti.
Po dvaceti stranách severského románu jsem začínala být netrpělivá. Stále mě kniha nepřitahovala. Po x dalších mě začal hlavní hrdina rozčilovat. Působil dojmem věčně nevyspalého rozmrzelého penzisty. Budiž, každý má právo huhlat. Když ale nadává většinu knihy, reptá, stěžuje si rozlítostněn nad vlastním osudem, tak si člověk povzdechne, že takových jedinců v běžném životě potkává každý den několik.
Troufám si říci, že postava Antona moji křehkou duši rozlaďuje tak, že bych se mu po nějaké kratší době začala vyhýbat i v realitě všedních dnů. Co potom, když máte svoji volnou chvíli trávit dobrovolně právě s takovým knižním hrdinou. Raději ne, děkuji.
Přesto nechci knihu pouze hanit. Místy se začtete do zajimavého světa, který jistě existuje v hlubokých lesích severské krajiny. Proč ne? Johansson rozhodně oplývá velkou fantazií. Nápady, které se míhají ve vyprávění Antona, sálají z každé stránky. Baví. Až zjistíte, že se na ně těšíte víc než na samotného Antona. Alespoň v mém případě.
Přesto dávám knize šanci. Je léto a k vodě ideální čtivo. Bez větších ambicí, přesto kniha, k louskání na pár večerů, neurazí.
Kouzelníkův únik z reality
Lars Vasa Johansson
Host, 2017