Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Emil Zátopek se vším všudy



Úvodník: Vzestup a pád Emila Zátopka, to je podtitul nové knihy Dnes trochu umřeme, která vyšla v nakladatelství Mladá fronta. Kniha shrnuje životní úspěchy i neúspěchy našeho nejslavnějšího vytrvalostního běžce a čtenář se jen diví, proč není autorem Čech, ale Brit. Novinář Richard Askwith kvůli životopisu objel Českou republiku a sesbíral obdivuhodné množství detailních úryvků ze Zátopkova života.

Článek:
Emil Zátopek, náš nejslavnější maratonský běžec a první zlatý československý olympionik vůbec, byl inspirací nejen pro tohoto autora, ale především pro sportovce na celém světě. Jeho nadlidské tréninkové nasazení  budí obdiv dnes stejně jako před šedesáti lety. Emil Zátopek se při svých trénincích řídil heslem: Když už nemůžeš, tak si přidej. A díky tomuto přístupu byl nejlepší. Proto jeho tempo neustále rostlo. Proto dokázal vyhrát i závod, ve kterém prohrával. Když začínal ztrácet sílu při tréninku, zvýšil si zátěž. Když mu soupeř na závodišti ukázal záda, zrychlil. Pokaždé když už nemohl, tak si přidal.

A také proto se proslavil nejen svými rekordy, ale také neobvyklým stylem svého běhu, při kterém jako by opravdu umíral. Pitvořil se, házel rukama, ten vnitřní souboj sama se sebou zkrátka viděli všichni. Za svou špatnou práci rukou při běhu býval často kritizován a vyslechl si nejednu posměšnou poznámku, byl to ale důkaz, že trénoval většinou sám. Neměl trenéra, který by ho honil, jen sám sebe, svou vlastní ctižádost. Trénoval s takovým nasazením, že to bylo až absurdní, denně uběhl přes třicet kilometrů. Nebál se inovovat. Hledal nové způsoby, kombinoval. Nejčastěji běhával x-krát za sebou krátké trasy, 200 m či 400 m, mezi kterými vyklusával. 
"Je důležité, co člověk dělá, když je stadion plný. Ale co dělá, když je stadion prázdný, je tisíckrát důležitější," říkával. 
 
Askwith sesbíral mnoho zajímavých detailů Zátopkova života, sportovní úspěchy s detailně popisovanými závody střídají osobní zážitky, které doplňují Zátopkovi přátelé a jeho žena Dana, naše medailistka v hodu oštěpem. Mnoho příběhů je úsměvných - jak Zátopek zmordoval vlčáka, který ho doprovázel při tréninku, takže pes stáhl ocas a zalez do boudy, když Zátopka uviděl. Při jiných - těch politických - nás až mrazí v zádech. Askwith popsal atmosféru socialismu velmi výstižně. Strach, který se v 50. letech šířil lidem v hlavě, neminul ani Zátopka. Emil se občas obával, že když prohraje, půjde sedět. Jednou, když se pokusil o světový rekord, což dostal nařízeno, před stadioenm potkal kamelota s balíkem novin s připravenou zprávu o jeho novém světovém rekordu.
 
Jako každý, i Emil Zátopek, měl své chyby. I on prožil ve svém životě okamžiky, na které nebyl pyšný a ochutnal, jak chutná prohra. Byl to ale férový hráč, který se nebál postavit za svého týmového kolegu a riskovat tím vše. Byl to neuvěřitelný dříč a srdečný přítel, který měl srdce otevřené pro všechny sportovní kolegy, ať už ti byli jeho konkurenty nebo ne. Sport a přátelství nemíchal. A proto ho milovali nejen fanoušci, ale i ostatní sportovci.

Kniha Dnes trochu umřeme je úžasným Zátopkovým životopisem, kterým Richard Askwith důstojně projevil úctu člověku, jenž dosáhl skvělých sportovních výsledků a měl otevřenou mysl i srdce.  


Dnes trochu umřeme, Richard Askwith
překlad Anna Kudrnová
Mladá fronta 2017 (v originálu vyšla kniha v Londýně v r. 2016)
www.mladafronta.cz


07.10.2017 - Renata Šindelářová