Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Balada o dvou hlasech
Úvodník:
Kdo chce, ať druzí ho vážně berou,
neměl by vážně brát se sám.
Směji se sobě plnou měrou,
a v smíchu moudrost nalézám…
Článek:
Jeden hlas ptá se: „Zase przníš lidi,
které pak v črtách nikdo nepoznává?“
Druhý však praví: „No a? Ať to vidí,
hlavně když s nohou nesplete se hlava.
Jenom si kresli“, druhý našeptává.
„Picasso nejseš, k čemu obavy.
Někdo se naštve – jiný pobaví,
každému se holt umu nedostává.
I tak se líbit mohou postavy.
Hlavní je chuť – a duše dětsky hravá.“
První hlas špitne, že se trochu stydí,
a že svou hlavu v písku zahrabává.
Druhý se s klidem vydá k lodní přídi:
„Ještě že kresby nemají svá práva.
Já vím moc dobře, co vše ti to dává:
Uklidní tě to – přímo ozdraví,
zvlášť zmaškaříš-li známé otravy.
Nečekáš metál – na nic ti je sláva.
Přátelé tě pak stejně pozdraví:
Hlavní je chuť – a duše dětsky hravá.“
Prvý hlas črty přímo nenávidí.
Chce dokonalé – pokus neuznává.
Názorem druhých úzkostně se řídí:
„Kreslení prostě není tvoje káva.“
Druhý hlas nato pouze odsekává,
ironický a mírně bodavý:
„Nejde ti o moc – ani o davy,
ministr nejseš. Tím se horší stává.
Pár tahů tužkou – to se opraví.
Hlavní je chuť – a duše dětsky hravá.
Vždyť je to recept na svět bolavý:
Zmar v něm jen kvete, útisk, popravy.
Tak nebuď srabík, jenž se snadno vzdává.
Alespoň chmury člověk odplaví:
Hlavní je chuť – a duše dětsky hravá.“
02.08.2023 - Marek Řezanka