Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Zpackané lívance
Úvodník: Můj skromný příspěvek na téma čerstvé dospělosti ve společné knížečce autorů, studentů Univerzity třetího věku, která se jmenuje 7 kamenů.
Článek: Zbylo mi posledních pár dní do konce prázdnin. Prvních prázdnin v mé dospělosti. Mohla jsem jet, kam chci, ale táhlo mě to k ovdovělému strýčkovi a jeho dvěma dospělým synům, kde jsem se cítila dobře.
„Ahóóój!" přivítali mě všichni srdečně i s jezevčíkem Lordíkem u dveří rodinného domku, když jsem k nim dorazila, trochu utrmácená po dlouhém cestování dvěma rychlíky a motorákem.
„Právě se chystáme jít do restaurace na oběd, půjdeš s námi?" nechal se slyšet starší bratranec Zděnda.
Nabídka to byla skvělá, jenže ve mně se náhle ozval hlas nabyté dospělosti a také lítost nad tím, že už tu není teta, která toho vždy navařila jak pro celý regiment. Ti chudáci se teď stravují po hospodách pořád. Co kdybych se předvedla jako budoucí hospodyňka a připravila jim něco po domácku?
„A co kdybych udělala lívance? Dali byste si je?" navrhla jsem, protože to bylo to nejjednodušší, co mě napadlo a já si na to troufla.
Jásot v jejich očích mě nenechal na pochybách. „Tak to se budeme na ně těšit," odsouhlasil strejda za všechny.
Bratranci uvítali, že nikam nemusí chodit a mohou dál hrát na své oblíbené hudební nástroje.
Strýček se ujal úlohy asistenta, připravil mi ingredience a pokukoval, v čem by mi mohl ještě pomoci. Mladšího bratrance Jirku ještě poslal koupit droždí a mohlo se začít. Kuchaření mi šlo od ruky, protože jsem si počínala s radostí a dobrým pocitem v duši, že mohu pro ty tři chlapy v chalupě, jak jsem jim říkala, něco učinit.
Těsto v míse zaděláno, přikryto utěrkou a kynulo si, kynulo.
Čekání na vykynutí si strýček krátil vyplňováním tiketů sportky a já jsem si šla poslechnout bratrance, kterak se činí v hudbě. Jirka v jednom pokoji perfektně preludoval na klarinet a chvilku i na saxofon a do pokoje ke Zděndovi za mnou přiběhl psík Lordík.
„Poslouchej, jak bude Lord zpívat," procedil Zděnda a zakvákal na trumpetu žabáka. Lordík do toho táhle zavyl.
„Tedy, to je úžasný zpěvák!" smála jsem se.
„Lívance, honem na ně! Jestlipak už vykynuly?" vzpomněla jsem si a šupky do kuchyně.
„Propána!" ulekla jsem se při pohledu na těsto linoucí se z mísy ven. Už bylo i na stole a stačilo malinko a hnedle by se šinulo na podlahu. V tu ránu jako bych se ocitla v pohádce „Hrnečku, vař!“ Jak to zastavit? Proud lívancového těsta ne-ustává! Kéž by jen stačilo vzkřiknout: „Těsto, dost!“ nebo: „Míso, přestaň!“
Zachytávali jsme se strejdou těsto do menších misek tak dlouho, dokud se neumoudřilo a s množením nepřestalo.
Úleva! Konečně jsme sklidili přebytky ze stolu a mohlo se smažit. Nadšeně jsme polévali těstem pánvičku, na které se však postupně neobjevovaly lívance, ale nevzhledné trhance. Ten první se obvykle nepovede, ale pokračovalo to tak pořád dál a dál.
Ochutnala jsem jeden výrobek a zašklebila se. „No, to se ani nedá jíst, vůbec to nechutná!" zhrozila jsem se a provinile mrkla po strejdovi. Tentýž zkřivený výraz. Hned prohlásil: „Nic si z toho nedělej, lívance se holt nepovedly. Vyliju to do kbelíku a dám to praseti."
Jenomže ani prase to nežralo, přestože přece „dobré prase všechno spase“.
Chudáci bratranci, celí natěšení na domácí dobrotu, si museli také nechat zajít chuť.
Nakonec jsme stejně skončili na obědě v tamější hospůdce a nasytili se gulášem.
No a mně se po téhle ostudné příhodě hodně dlouho do přípravy lívanců nechtělo. Až jednou, když už jsem měla malinko odrostlé děti, jsem si řekla, že to zase zkusím. Neumíte si představit tu radost, když se dílo zdařilo a celá rodina si pochutnala!
27.11.2023 - Eva De Filippová