Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Poznej svého estébáka
Úvodník: Po celou dobu středoškolských studií jsem si slibovala, že nikdy nebudu pracovat pod bývalým příslušníkem a agentem STB. Samozřejmě léta praxe ukázala, jak byl můj slib nesplnitelný a hlavně naivní. Měla jsem bohužel tu smůlu, že jsem zažila těch estébáků několik a jejich kroky mě provází podnes. Nevím, proč se v listopadu 1989 zvonilo klíči a proč se společnost tvářila, že právě všechny tyto pozitury vyžene na svůj okraj, když ani patnáct let po revoluci tomu tak není a naopak z bývalých estébáků máme úspěšné podnikatele, či představitele význačných funkcí, kteří opět rozhodují o osudu nás ostatních.
Článek:
„Moji“ estébáci mě kromě iluzí připravili o nějakých x tisíc na mzdě a zatímco si jezdí v autech a mají vlastní byty, já používám MHD a bydlím v pronájmu. Nezávidím jim jejich hmotné statky, ale morálně mě uráží jejich výsostné pozice, prostě už zase sedí tzv. „na koni“ a lidem jako já se mohou maximálně smát do tváře.
Co mají dnešní estébáci společného?
Naprostá absence charakteru z nich vytváří bazilišky s pružnou páteří schopných ledasčeho. Jejich kdysi natrénováná faleš a přetvářka funguje i v současnosti a proto dokáží oklamat i velmi ostražitého jedince. Jejich přirozený sklon k úsměvu korunovaný zásahem „kudly do zad“ je obdivuhodný a na dnešním pracovním trhu z nich vytváří síly s budoucností.
Většina estébáků patří do řad tzv. „kariéristů“, ostatně pohnutky, které je zavedli až ke spolupráci se zločinným režimem, se plně ztotožňovaly s obyčejnou touhou dosáhnout co nejvyššího postavení, možnosti cestovat a především pak pobírat adekvátní odměnu. Jen skutečně malé procento těchto lidí podepsalo spolupráci na základě hrozby ohrožení zdraví a života svého i svých blízkých. Přesto si všimněte, kolik estébáků se vymlouvá slovy - my museli. Přitom každý z nás najde ve svém okolí spoustu osob, které nemuseli, nepodepsali a kterým se můžete podívat do očí, aniž by vám to způsobilo žaludeční neurózu.
Co dělá estébák, když mu na spolupráci přijdou?
Občas se stává, že pomocí značně nepopulárního lustračního vysvědčení vyplave na povrch utajená předlistopadová donašečská zkušenost a osoba takto „postižená“ se musí obhajovat. Ještě nikdy jsem nezažila, aby někdo z podobně „lapených“ sklopil zrak a přiznal se ke spolupráci. Naopak tím, že tito bazilišci uměli „pracovat“ se zákonem, okamžitě začnou vyhrožovat soudy a křičet, že jejich jméno v oficiálním seznamu estébáků dlí omylem, přičemž se je tím „kdosi“ snaží diskreditovat. Neslyšela jsem ale o případu, kdy na seznamu uvedený člověk coby agent byl na něm neprávem. Uznávám, že u tzv. „spolupracovníků“ mohlo v malé části případů dojít k chybnému zápisu, ale u agentů silně pochybuji. Agent STB se rovnal agentovi jakékoliv jiné tajné služby v zahraničí, jen ten český sloužil zvláštnímu režimu a nepotřeboval k tomu létací auto alá James Bond.
Co dělá zoufalý estébák?
Někdy se přihodí, že estébák vykonávající důležitou funkci zůstává dlouho mediálně neobjeven, zato jeho podřízení a lidé z okolí ví o jeho pestré minulosti a nad oficiálním seznamem spolupracovníků Stb se docela dobře baví, notabene když měl nějakou vtipnou přezdívku. Pokud ale tomuto jedinci kdokoliv jen naznačí, že si jej našel v seznamu včetně přesného data narození, mění se dotyčný z mírumilovného člověka se stabilní falší na rtech v lítou saň, která ani vteřinu nezaváhá vypustit výhružku - dám vás k soudu. V pohnutí mysli je skutečně bývalý estébák schopen dát někoho k soudu za to, že si jej ten druhý našel v oficiálně dostupném seznamu. A takovému chování se nemůžeme divit. Žijte si celý život s cejchem, kdy vlastně netušíte, v které chvíli na něj přijdou ti ostatní, nebo se dokonce dostane do médií, pak má takový jedinec mnohdy po závratné kariéře, neboť ještě pořád existují mezi námi lidé považující službu komunistickému režimu za zločin. Když ne za zločin postižitelný právním řádem, tak za zločin proti lidskosti a morálce.
Co si zaslouží bývalí estébáci?
Naše země se nedokázala vyrovnat s minulostí, neboť nepotrestala všechny ty, kdož sloužili komunistickému režimu, neposlala je na okraj společnosti, ale nechala je mnohdy promenovat se na výsluní přízně. Přesto žádný estébák, o němž víme, si nezaslouží ani to, abychom jej na ulici pozdravili, protože i kdyby ve svém životě udal pouze jednoho nevinného člověka, provinil se proti nám všem.
14.02.2005 - Martina Bittnerová