Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Svobodný zednář? aneb Několik slov o Karlu Sýsovi
Úvodník: Ve věku 78 let zemřel v pondělí 29. července Karel Sýs.
V šedesátých letech debutoval titulem Newton za neúrody jablek a následovaly mj. knihy veršů Jan Neruda v Paříži (1977), Americký účet (1980), Chvála kol (1980), Příběh lásky (1982), Love Story (1983), Stroj času (1984), Písecká domovní znamení (1985), Kniha přísloví (1985), Ze Země na Měsíc a zpátky (1988), Píšu báseň zatímco za oknem padá muž (1992), Zasklené kalhoty dospělého muže (1992), Čemu se láhev říká (1996), Nediskrétní poezie (1996), Záhadný únos v Nuselském údolí (1998), Omráčená schránka (2006), Velká kapesní láska (2006), Paříž za humny Prahy (2011), Vzducholoď v parku (2012), Apokalypsa podle Joba (2013), Tři vzkazy spáčům (2015) a Velcí vynálezci (2015). Sýs byl rovněž překladat, mj. Guillauma Apollinaira, Jacquesa Préverta, Arthura Rimbauda, Paula Éluarda a Alfreda Jarryho, od kterého do češtiny převedl „Román ze starého Říma“ Messalina (2000). Je taky spoluautorem překladu Ho Či Minova Deníku z vězení (2011) a sám přeložil Sadův román Justina aneb Prokletí ctnosti (2003). Roku 1993 přeložil s Vladimírem Hanákem taky knihu úvah a veršů Michaela Jacksona Tanec jako sen.
Článek:
Napsal také řadu non fiction a knih prozaických, například Pražský chodec II (1988), svou básnickou konfesi Kapsa (1992), Pověry od Věry aneb Sáhni mi na knoflík (2001 pod jménem své ženy Věry Sýsové), Protektorát ve fotografiích (2006), Praha před 100 lety (2007), Akce Heydrich (2009) a Písecké věže a víž/šky (2010). Sýsova historie zednářství v Čechách Praha zednářská (2007) vyšla v rozšířeném vydání roku 2009.
Jako levicový publicista je autor tetralogie Kosmova nová kronika aneb Bordel v Čechách, Bordel na druhou, Bordel do třetice a Bordel na kvadrát (1994-2017). Polemiky, stati a glosy „Z deníku autora na odstřel“ shromáždil do publikace Vymknuta z kloubů (2004) a s Dušanem Spáčilem napsali Záhady 17. listopadu (2010).
Sýs mimo jiné editoval knihy Vladimíra Holana (1979 a 2008), Vítězslava Nezvala (Básník v množném čísle, 1986; Živme se očima koček, 2008), Karla Hynka Máchy (dvě vydání Máje z let 1996 a 2003), Františka Hrubína (Průchod hvězdy, 1996), Josefa Kainara (Mám svoje malý nebe, 1997), Jana Nerudy (Ty utýráš mne chladem svým, 2003), Františka Halase (Miluji srdce která nezebou, 2008), Jiřího Wolkera (Zamiluji se a budu slavný, 2007), Jaroslava Seiferta (2008) a Fráni Šrámka (Chtěl bych tě potkati v lukách, 2008). Spolupracoval také na edici publikací Kupte si štěstí v bazaru (1983) či Zelené peří (1987) a sám editoval antologie Bratrstvo krkavčí pracky (1999), Prostonárodní písně, říkadla a hříčky, které jsou odjakživa mládeži nepřístupné (2000), Malé dějiny pornografie (2001) či (S)prostonárodní čítanka (2003).
Vedle Tvorby (1974-1987) byl mj. redaktorem „Prvního českého astrologického týdeníku“ Astro (1993-1995). Sýs původně vystudoval zahraniční obchod a převrat ho zastihl jako režimního „zasloužilého umělce“. Kabát nepřevlékl a při jeho povaze ho to zřejmě ani nenapadlo. Jak jsem ho znal, byl fakticky introvert a grafoman, což nutně nechápejme v pejorativním smyslu. Zůstává autorem víc než sta titulů a v říjnu 2018 převzal na Hradě od prezidenta medaili Za zásluhy prvního stupně.
31.07.2024 - Ivo Fencl