Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - FOTOREPORTÁŽ ze safari na vlastní zahradě
Úvodník: Naše zahrada je především kus přírody. Snažíme se o maximální přirozenost. Nepoužíváme umělá hnojiva a už vůbec ne chemické postřiky. Hmyz vítáme, postavili jsme hmyzí domeček, vyseli louku. Se zvědavostí pozorujeme, co se na louce pod chatou děje... A co je nejzajímavější? Každý rok je to jiné. Někdy pozorujeme ještěrky, jindy ježčí mámu s dětmi, nechybí ani žabky a občas se mihne užovka hladká. Opakovaně nám tu vyvádí mladé kosice a samozřejmě se kolem nás neustále pohybují všudypřítomné sýkorky. Do krmítek ale zavítá spousta dalších druhů, nejčastěji zvonek a strakapoud, vecpala se tam už i sojka. Občas přijdou na rychlou návštěvu i další hosté. Veverka nám chodí krást jahody. Naše zahrada je naše malé české safari.
Článek: Kosice si nejprve stavěla hnízdo v popínavém hroznovém víně. Hnízdu bylo občas potřeba pomoci, kosi nebývají právě zdatní stavitelé domovů. Pak se přestěhovala do hustého jalovce, kde byla mnohem lépe schovaná a hnízdo tam skvěle drželo. Nyní má budku zasazenou v bobkovišni. Na zahradě je ale zapotřebí dávat pozor, když kosata "vylétnou" z hnízda, první dny totiž ještě běhají po zemi, schovávavjí se v hustém porostu a pod pergolou - že je blízko malé kose poznáme hned, jeho matka na nás řve na plotě, když se k němu přiblížíme.
Radost mám samozřejmě z každého motýla, a proto jsem si pořídila Komuli Davidovu, tzv. "motýlí keř", neboť ten je vždy půlku léta těmito krasavci doslova obsypaný a musím říct, že i mně květy omamně voní. Zavítal nám sem už i otakárek fenyklový, ale bohužel ne vždy mám čím fotit.
Naposledy mě ale překvapila velká zelená housenka, která se nám usadila na vidlích. Mysleli jsme si, že se chystá zakuklit a pokusili jsme se ji přenést i s vidlemi na jiné místo, aby měla klid. Těšila jsem se, jak ji budu každý den fotit a v přímém přenosu sledovat, jak se z kukly vlíhne motýl. ale vrátila se zpět a drala se na další naše dřevěné náčiní. Třikrát vylezla nahoru a spadla dolů, až jsem začala spekulovat, co vlastně chce a začala googlit. Zjistila jsem, že se jedná o housenku nočního motýla lišaje paví oko a podle doby nálezu odpovídal vývoj housenky spíše tomu, že se snaží vylézt na strom, kde se chce teprve krmit, nikoliv kuklit. Tak jsme ji přemístili na jabloň a tam už se jí líbilo. Bohužel se nám během pár hodin ztratila v listech, takže nezbývalo než popřát, aby přežila všechna stádia až do toho motýlího.
Dalšími našimi oblíbenými návštěvníky jsou dobrotiví čmelákové. Milují rododendrony a levanduli. Zkoušeli jsme jim poskytnout další prostor zbudováním čmelníku, ale ani během pěti let se v něm žádný čmelák nezabydlel. Jedno léto jsem podle návodů zkoušela nějakého čmeláka na jaře chytit a donutit si čmelník prohlédnout. Podařilo se mi to, ale jedinec nakonec stejně uletěl. Pak jsem to už nechala na osudu, a když se nepodařilo žádné nájemníky oslovit, nakonec jsme čmelník zrušili a na jeho místo udělali zmiňovaný hmyzí domeček. To je taková ubytovna pro všechny.
Jak jsem již zmínila, v nočních hodinách chodí na naši zahradu lovit ježek. Loni vyvedla paní ježková v bezpečném hnízdečku pod pergolou pět krásných ježečků, kteří se první dny po vylezení z hnízda chovali značně neplaše, takže bylo možné se k nim přiblížit na dotek. Jak postupně rostli, bylo stále těžší je zahlédnout a nakonec už vylézali jen s maminkou v noci. Jelikož se narodili v létě a z hnízda vylezli až na konci srpna, přilepšovali jsme jim na podzim výživnými kočičími granulemi. Letos k nám chodí lovit ježek opět, ale i když se domníváme, že je to opět paní ježková, mláďata u nás nevyvedla.
Máme rádi samozřejmě i květiny, a to i ty úplně nejobyčejnější. Klidně i ty, kteří ostatní zahrádkáři považují za plevel. Pampelišky, jejichž listy suším našim osmákům degu, kopretiny, sedmikrásky, jitrocel, jetel, mateřídoušku a vlčí máky, jejichž vypěstování mi dalo docela zabrat, ačkoliv rostou na každém rumišti či okraji pole. Sbírala jsem si semínka několikrát. Příroda si někdy paličatě vede svou... Už jsem přemýšlela, že si fakt nejdřív vysadím pšenici, aby mi vyrostly máky, ale nakonec jsem to zbaběle vzdala a koupila si semínka v obchodě. Na zveřejnitelné fotce je ale zatím nemám, jsou značně stydlivé.
26.08.2024 - Renata Šindelářová