Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Proč? 13x proto, ale i proti tomu

• Protože téma sebevraždy mladistvých je velice aktuální, strhující i poučné.
• Protože se ve filmu velmi zajímavé prolíná současnost a minulost, ale my se v jednotlivých úsecích velmi dobře orientujeme (současný Clay má na hlavě viditelnou ránu).
• Protože nelze podceňovat sílu emocí dospívajících. V tomhle složitém období, kdy se již cítíme dospělými, ale jsme ještě dost naivní a zcela bez praktických zkušeností, jsme velmi náchylní k tomu, provést nějakou kravinu. Je důležité si to občas připomenout a stát se chápavějším vůči náladovosti mladších.
• Protože dnešní generace prožívá něco, co jsme my nezažili. Protože ztratila anonymitu díky sociálním sítím. Bohužel velmi často čelí kyberšikaně, která je oproti té fyzické pro každého velmi snadná. Vidíme to denně na agresivitě anonymních komentářů.
• Protože komunikace se stala složitější. Protože lidé si vzájemně nenaslouchají. Protože každý snadno odsoudí druhého, ale málokdy se ptá po důvodech. Necháváme se ovlivnit mnoha předsudky a názory druhých, aniž bychom si udělali vlastní.
• Protože bychom měli být více otevřenější nejen k druhým, ale především také k sobě. Měli bychom se znovu učit otevřeně mluvit o svých pocitech. Měli bychom se nebát říci svůj názor, protože i mlčení může ublížit.
• Protože se film dotýká spousty dalších traumatizujících témat: stalkingu, sexuálního násilí... a protože je třeba o problémech mluvit.
• Protože vám tenhle smutný a napínavý (zpočátku velmi nenápadně) příběh prostě uvízne v hlavě. Musíte o něm chtě nechtě přemýšlet ještě dlouho poté, co skončil... Děláme pro naše dospívající dost? Nemůžeme jim naslouchat víc? Chápat je víc? Protože určitě ANO. Spousta dnešních mladých volá tiše o pomoc, když se údajně až polovina z nich sebepoškozuje... Vnímejme je víc, buďme k nim chápavější, neodsuzujme a nekritizujme je tak snadno!

• Protože filmové ztvárnění sklouzává do prvoplánovosti a leckdy až kýčovitosti.
• Protože těch hlubokých témat je nakonec až příliš mnoho, takže se některých jen lehce dotkne - místo aby je nechal jít. Vše se pořád rozevírá a šroubuje se to do maxima. (V první řadě je to pořád jen náznak, v těch dalších se to jen stupňuje. Závěrečné dvě série už jsou tak komerční, že se stávají jiným žánrem. Kvalita jde čím dál víc do kopru.)
• Protože povaha Hannah není zcela uvěřitelná. Na jednu stranu je Hannah rozháraná, nejistá, má spoustu pochybností a nízké sebevědomí. Zároveň ale dokáže být dost veselá a jízlivá, někdy velmi odvážná a samostatná, dokonce i tvrdá a ne zcela ohleduplná (což ovšem tiše vyžaduje od druhých). Nezdá se, že by dívka s podobnou povahou nebyla schopna zvládnout situace, které se jí staly. Přestože je uvnitř zranitelná a prožila si pár dní před aktem velmi silné emoční drama, které bylo rozhodně tím největším důvodem, přesto je to poměrně silná osobnost. Po pravdě bych od takové dívky čekala spíš demonstrativní pokus o sebevraždu, který by byl voláním o pomoc. (V pochopení Hannah by ale možná víc pomohla kniha, již jsem nečetla.)
• Protože základní zápletka nedává smysl. Proč by dnešní holka nahrávala před svou sebevraždou audio kazety, které se nejenže už mnoho let nepoužívají, ale ona by je navíc složitě přemisťovala k osobám, jichž se týkají, aniž by měla představu, jak si je přehrají - vypálení na CD by bylo mnohem logičtější. Zdá se to zkrátka jako autorova nostalgická oblíbenost audio kazet, ne jako důvod náctileté holky.
• Ve filmu nacházím další nedostatky. Např. scéna s lezením Tonnyho a Claye na skálu je totálně mimo, skoro jako by to vymýšlelo malé dítě. Rodiče Hannah jsou pouhých pár dnů po sebevraždě dcery až moc "v pohodě", stav jejich smýšlení i vyjadřování odpovídá daleko většímu časovému odstupu od ztráty dítěte.