Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Romeo a Julie věku pokročilého
Úvodník: Tato epická báseň vznikla díky úkolu z lekce tvůrčího psaní Renaty Šindelářové na univerzitě třetího věku: „Vytvořte text inspirovaný dílem W. Shakespeara."
Článek: ROMEO A JULIE VĚKU POKROČILÉHO
Potkali se ve vlaku
dva důchodci osamělí,
usměvavá bábinka
a staroušek celkem smělý.
Do oka si padli hned,
v srdcích cosi zajiskřilo,
měli si co povídat,
moc dobře jim spolu bylo.
Slíbili si setkání,
kontakt na sebe si dali
a poté si vzájemně
ještě chvíli naslouchali.
Ó, jaká to náhoda!
že společně vystoupili
ve stanici následné,
kde se sobě představili.
„Tykejte mi, prosím vás,"
řekl děda bez váhání.
„Roman - to je jméno mé."
„Julie jsem," řekla paní.
Načež svorně kráčeli
domů směrem navlas stejným,
Když tu sdělil ženě muž
hlasem zcela neochvějným:
„Jsem letitý důchodce,
zatím relativně zdravý."
„Já jsem na tom podobně,"
žena ostýchavě praví.
Oněměli úžasem,
přidali smích okamžitě,
když stanuli před domem,
kde žil každý ve svém bytě.
„Jakto, že se neznali?"
starý pán si hlavu lámal.
Proč dřív Julu nespatřil,
nebo že by ho zrak klamal?
Že jsou vlastně sousedé
zde v domově seniorů,
zjistili až ve chvíli,
kdy výtahem jeli vzhůru.
Od té doby každý den
toužili se spolu vidět.
Řekli si, že za lásku
nebudou se přece stydět.
„Smím ti říkat Romeo?"
Julii se nápad rodí.
Roman na to: „Určitě,
lépe se to k tobě hodí."
„Romeo!" a „Julie!"
- tak se často svolávali,
vykloněni z balkonů,
aby k sobě promlouvali.
Občas zašli na koncert,
na kafíčko do kavárny,
do kina i divadla,
život zdál se šťastný, zdárný.
Před domovem důchodců
nachází se parčík malý.
Tam pan Roman s Julií
na lavičce sedávali.
Držíce se za ruce,
tisknouce se vroucně k sobě,
jako v díle Shakespeara,
jenom trochu v jiné době.
Jindy chvíle trávili
v obejmutí láskyplném.
Někdo jim to schvaloval,
jiným byli v oku trnem.
Do krásného soužití
zasáhl však tvrdý osud.
Náhle se vše změnilo,
co v pohodě bylo dosud.
V domově se rozšířil
virus zhoubný covidový.
Jak dalece krutý byl,
nelze ani popsat slovy.
Julie naň zemřela
jen jeden den před Romanem.
Žalem srdce puklo mu,
přežil noc a skonal s ránem.
Tři přátelé z domova
čest památce těch dvou vzdali,
když z lavičky v parčíku
starcům pomník udělali.
Vytesali figury
ze dřeva jen borového,
a to dědu starého
i partnerku milou jeho.
Pan Roman a Julie
teď zas vedle sebe sedí,
a i když jsou dřevění,
z očí do očí si hledí.
U lavičky cedulka
sousoší to popisuje:
DĚDA ROMAN („ROMEO")
ZAMILOVÁN DO JULIE.

Autor obrázku: Marie Sabau
22.01.2025 - Eva De Filippová