Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Malířka Erika Bornová, dcera Adolfa Borna
Úvodník: Přes padesát nových maleb a kreseb vystavuje do 24. srpna pražská Galerie Václava Špály. Jejich autorkou je malířka, sochařka a ilustrátorka Erika Bornová, vypravěčka fascinujících příběhů na pomezí vzpomínky, reality a fantazie. Výstava s názvem Stíny horkého léta Traudi Schönfeld přichází s volným cyklem autorčiných děl, které inspirovala konkrétní místa. Tím je dům v Sudetech, který s rodiči kdysi obývala i dospívající Traudi, ve 30. letech aktivní členka Svazu německých dívek.
Výstava je ve Špálovce otevřena denně od 11 do 19 hodin a doprovází ji vydání monografie z nakladatelství KANT.
Článek: Erika Bornová (nar. 1964) patří k nejvýraznějším českým umělkyním silné generace 80. let 20. století. Je sochařkou, ale i osobitou malířkou a ilustrátorkou. Její díla obývající zázračný prostor mezi skutečností a snem jsou zastoupena ve sbírkách Národní galerie Praha, Galerie hlavního města Prahy (GHMP), Alšovy jihočeské galerie, Galerii Klatovy Klenová, COLLETT Prague Munich, Wannieck Gallery, Zámku Mikulov a také v mnoha kolekcích soukromých domácích a zahraničních sběratelů.
Kromě výstavy v Galerii Václava Špály ji v létě 2025 čeká i práce pro projekt MENArt. Nezisková organizace vyhledává a podporuje mladé umělecké talenty na ZUŠ. Úkolem Eriky Bornové coby mentorky je dohlížet na vybrané děti s výrazným výtvarným nadáním a inspirovat i jejich pedagogy.
S manželem, malířem Tomášem Císařovským tvoří Erika Bornová už mnoho let jeden z nejstabilnějších a nejsympatičtějších párů české výtvarné scény. Mají spolu dvě dcery, starší Natálie je filmovou režisérkou, mladší Rozálie je malířkou a galeristkou.
Otcem Eriky Bornové byl známý malíř, kreslíř a ilustrátor Adolf Born (1930-2016). „Tak tohle bych nikdy nedokázal, řekl mi jednou, když uviděl moje sochy v nadživotní velikosti. Jinak si ovšem žil ve svém světě, stejně jako já si brzy našla svět svůj,“ poznamenává Erika Bornová.
Výstavou, jejíž název odkazuje k baladickému filmu Františka Vláčila zasazeného do doby krátce po válce, Erika Bornová opět potvrzuje, že je jednou z nejosobitějších umělkyň současnosti. Příběhy, které prostřednictvím svých děl vypráví, bývají uhrančivě přitažlivé: zčásti znepokojivé, vždy ale omračující a svým způsobem krásné.
Kolektivní paměť místa propojila Erika Bornová tentokrát s osobními prožitky. Dům ve Šluknovském výběžku dnes patří její rodině a malířka si to zřídila svůj druhý, „venkovský“ atelier. V domě a nejbližším okolí začala Bornová objevovat stopy po původních obyvatelích, především copaté Traudi, člence nacistické organizace BDM (Bund Deutsche Mädel). O ní i jejích rodičích, mimochodem antifašistech, se malířka něco málo dočetla v místní kronice, ale fotografie se nedochovaly, takže návštěvníky výstavy čekají Traudiny fiktivní portréty a kresby předmětů, které v domě zůstaly „po Němcích“.
Právě příroda a její věčný koloběh byly pro Eriku Bornovou významnou inspirací. „Ve sklepě našeho domu žijí například velcí pavouci – mety temnostní. Desítky pavoučic tu ve tmě střeží stovky svých kokonů visících ze stropu. Když tam jdu třeba návštěvě pro víno, mety prchají, a pak se zas vracejí. Je to děsné, ale i fascinující. Když jsem překonala počáteční odpor, ukázalo se, že všichni ti malí a zdánlivě křehcí tvorové mají v sobě sílu, důstojnost a krásu. Jejich životy jsou oproti našim krátké, ale zároveň jsou věční. Čím blíž na ně hledíme, tím víc je to zřejmé,“ říká Erika Bornová.
Zdroj: tisková zpráva
Foto: René Volfík
07.07.2025 - redakce