| Děd pozorně naslouchal, oba hosty litoval. Pak navrhl: „Se mnou pojďte, k rybníku mě doprovoďte!" Když se nebe zjasnilo, vítr ustal, nelilo, vydali se cestou polní všichni k vodě v Horní Dolní. A tam – vida staříka! – hned zavolal kapříka: „Kamaráde, kapře milý, pomoz, prosím, v tuto chvíli! Svou stříbrnou šupinkou potěš hocha s bábinkou. Oba mají v srdci smutek, učiň pro ně dobrý skutek." |
Stalo se, co děd si přál, kapr pohladit si dal svou šupinku zapomnění. Jej! A bylo po soužení! Veselí se tvářičky hošíka i babičky: „Děkujeme, šupináči, nebude nám teď už k pláči!" Co to? Ryba nemizí, vzácnost zlatou nabízí: „Má šupinka rozpomnění horší paměť v bystrou změní. Sotva se jí dotknete, překvapeni budete. Na vše dobré, co jen chcete, bleskově si vzpomenete." |
