| Kluk se ozval: „Dědečku, chci bydlet v tvém domečku!" A babička – stará žena, oj…, ta byla překvapená. Přesto ale jásala, skvělý nápad přijala. Moc dědovi děkovala, slzy z tváře utírala. Tak se všichni dojali, až se v kruhu objali. Když se sbratří lidé cizí, zábrany všem kvapem mizí. Děda přiznal: „Mám vás rád, nechci vás už postrádat. Říct vám tady musím nutně: Bez vás by tu bylo smutně." |
Hošík nato vesele, přesto trochu nesměle: „Těším se, až budu chodit s tebou, dědo, ryby lovit." A jak čas dál ubíhal, brzy děda stěhoval do stavení malebného ženu, kloučka, pejska jeho. Ještě je tu jedna věc, něco dodat nakonec: Radostí víc bylo vskutku, všichni dali sbohem smutku. Našli pravé bohatství, které hlavně v lásce tkví. Přestože jen prostě žili, štěstím si věk prodloužili. |
